--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Tichý odpor

25. července 2015 v 17:13 | Lory |  Lory & Universe
Nikdy jsem nevěřila tomu, že se něco podobného skutečně stane. Vždycky mi to případalo tak strašně nereálné a vzdálené, takřka nemožné, smím-li to takto říci. Přišlo mi tak nemyslitelné, že bych snad jednoho dne mohla vést život bez LU. Investovala jsem sem tolik času a úsilí, že si ani netroufám odhadovat, kolik vlastně. Jenže doba a podmínky jsou odlišné než před časem a i lidé a názory se mění. Tohle léto se všechno převrací. Ztrácím kus Lory daleko za sebou, jako kdyby se jedna její část oddělila a nechtěla se už vrátit. Už do mé duše nepasuje, jako pochroumaný dílek puzzlí. Pořád ještě jsem snílek a nejspíš i navždycky budu, jenže cítím, že každý musíme jednou dospět. Nikdy jsem nepřikládala věku příliš velkou váhu, ale možná, že na něm opravdu něco bude. Třeba to není jen bezvýznamné číslo, jak jsem se domnívala. Už mne nebaví psát věci, o nichž jsme psala dříve. Už mne tolik nezajímají témata a některé záležitosti mi připadají nezáživné. Krom toho je asi všem značně patrné, jak celý blog poslední dobou chátrá. Nechci bourat základy něčeho, co jsem tak dlouho usilovně stavěla. Zároveň jsem ale zatoužila po větší profesionalitě. Není to zas tak nedávno, co jsem si povšimla jistého druhu nadržování, dalo by se říci. Nelíbí se mi, jakým stylem je na blogu.cz vedena administrativa. Zatímco někteří jsou vystavováni na srdci blogu nebo úvodní straně opakovně, jiní ať se snaží jakkoliv, nedostanou se tam ani jednou - a to teď nemluvím jen o sobě. Nebyl by až tak velký problém, pokud by takto vystavované články byly alepsoň kvalitní, jenže častokrát se stává, že rozkliknu článek a jeho sdělení upadá pod bod mrazu. A zde se já pohybovat nechci ani nemohu.


Zažila jsem s tímhle blogem hodně krásných chvil. Jsou zde zaznamenány takřka dva roky mého pubertálního života a cítím, jak jsem vyspěla. Nebo se při nejmenším změnila. Za tento rok jsem se zúčastnila vlogové soutěže na srdci blogu, ve kterém jsem nedopadla nejhůře, stejně jako jsem byla kupříkladu nominována na článek měsíce na stránkách tématu týdne. Jenže všechno jednou musí skončit a já najednou vím, že přišel ten správný okamžik. Původně jsem chtěla vyčkat až do druhých narozenin blogu, jenže to nedokážu. Pořád se mi v hlavě honí myšlenky a výčitky, že budu ještě litovat, že zahazuji něco, jež si to nezaslouží. Na druhou stranu se už těším. Začnu odznova, ale vlastně budu dál pokračovat v tom, co dělám už tak dlouho a co mne tolik baví. Pokud se tedy dostanu k jádru věci, řeknu to jednoduše a neohraně: odcházím. Ne však nadobro, pouze přesidluji na blogspot. S méně dětinskou adresou, s dospělejšími cíly a honosnějšími představami. Bylo mi líto toho krásného počtu návštěv a návštěvníku, kterých bylo některé dny i okolo čtyřiceti za odpoledne. Nezbude mi tedy nic jiného než doufat, že změna prostředí vás neodradí a budete číst mé články i dál. Budu to stále já, jedna a ta samá, co píše. Tak mne prosím neodpisujte hned. Je pravda, že komentování vám zabere trochu více času při vyplnění kolonky, ale snad tu půl minutku budete ochotni pro mne obětovat. Nový domov jsem si připravovala už delší dobu. Zatím jsem spokojena. Je to mnohem přehlednější, uhlazenější, jednodušší a hlavně tedy, jak už jsem zmiňovala, profesionálnější než doposud. Nic ale není vyloučeno, a proto je zde malá pravděpodobnost, že se třeba ještě vrátím, kdyby mi nový blog nevyhovoval. Pak bych pokračovala dál v tomhle pitvoření. Starý blog určitě mazat nebudu, proč taky. Navíc na některé články bude přesměrování i z mého nového doupěte.

Moc mě na psaní dopisů na rozloučenou neužije, nějak jsem v tom nikdy nebyla moc dobrá. Všechno pohromadě to působí jako ponurá zpráva, ale já vás prosím, abyste to tak nebrali. Já jsem veselá, protože se posouvám dál. Tak buďte také veselí! Tichý odpor je zatím sice pusté místo, ale pokud mi svěříte do rukou trochu své důvěry, uvidíte, že jednoho dne to bude něco mnohem většího, než kdy bylo LU. Vždy jsem vedla něco jako takový svůj malý odpor vůči všem předepsaným a řádem nastoleným věcem. A že to bylo doposud potiché, to nemusím zdůrazňovat. Nyní mne tedy hledejte zde a pamatujte - nebudu ticho navěky:

tichyodpor.blogspot.cz

 

Kam dál

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015