--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Strange feeling, the world has gone mad.

13. května 2014 v 17:50 | Lory |  (psycho)úvahy a zpovědi jedné náctileté
Existují věci, které nikdy nepochopím, ani kdybych to sebevíc chtěla a sebevíc se o to snažila.
Jednou z těchto věcí je třeba to, proč jsme my, holky, takové. Jsme neponaučitelné a naivní.
A proč? To nikdo neví.
Víme, že to vždycky dopadne stejně, že to je vždycky stejný story, ale stejně nám to za to stojí. Opravdu? Stojí nám za to odpovídat na smajlíky, stojí nám za to, když dotyčná osoba odpoví jednou za půl hodiny? Když to dělá stejně jen z jednoho důvody, tudíž, že se nudí a na nás jí absolutně nezáleží...
Udivuje mě to, opravdu, ale i přesto patřím mezi tyhle neponaučitelný nány. Jednu chvíli byl svět úplně jinej, všechno bylo plný naděje, radosti a smíchu, všechno vypadalo tak skvěle a teď, když to přešlo, připadám si neúplná. Najednou je to všechno pryč. Chvilkové poblouznění, co s sebou ovšem vzalo velkou část mě a já vlastně ani nevím proč. Snad jsem tu osobu ani pořádně neznala, a co všechno způsobila, aniž by si to uvědomila?

Proč zrovna já? Říkám si znova a znova, proč já mám takovou smůlu.
Ale ve skutečnosti jsem přesně tohle čekala, považuje mě za dobrou kamarádku, ale to je všechno, nic víc... chce se mi brečet, netvrdím, že už mi nějaká slzla neukápla a vlastně ani nevím proč, jak jsem mohla vůbec uvažovat tak jak jsem uvažovala... to nikdo nepochopí... mám takový pocit, že nechápu sama sebe, že neznám sama sebe, občas jsem vážně překvapená sama sebou...
Jsou dva druhy lidí: holky a kluci. Oba dva ty druhy jsou prazvláštní a upřímně řečeno, já nerozumím ani jednomu - tím nenaznačuju, že jsem psycho zombie, i když jsem. My jsme naivní, oni jsou sobečtí. Kluci jsou fajn, ale jako přátelé.
Zjistila jsem jednu věc: radši budu mít deset fajn přátel z druhého druhu, než abych měla jen jednoho super, na kterého se vážu a se kterým jednoho dne zmizí půlka mého srdce...
Mimochodem ta holka na druhé fotce jsem já...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča.. Verča.. | Web | 13. května 2014 v 19:20 | Reagovat

Ani nevíš jak jsem se s tímto článkem ztotožnila. Chápu jak se cítíš, taky jsem se tak cítila. Snad se to zpraví.
A prosím omluv mou malou aktivitu, mám toho teď hodně. :/

2 LinDa LinDa | Web | 13. května 2014 v 20:33 | Reagovat

Písať si s nejakým chalanom, ktorý odpisuje raz za pol hodinu ma celkom baví :D Je to sranda.
Inak, pekný článok. S väčšou časťou súhlasím ;)

3 Jane Rose / SBéčko <3 / Jane Rose / SBéčko <3 / | Web | 13. května 2014 v 21:14 | Reagovat

To je mi líto :( i já mám s chlapama trápení!!!

4 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 13. května 2014 v 21:48 | Reagovat

Úplně nesnáším, když někomu hned odepisuji a musím na odpověď čekat půl hodiny -_- A ještě horší je, když mi na tom člověku záleží o něco víc.
Jop, jsme nepoučitelné!

5 Faint Faint | Web | 15. května 2014 v 10:37 | Reagovat

Hm takéto trápenia veľmi dobre poznám, dnes som akurát našla k tomu veľmi príhodnú pieseň.
Mrzí ma ako to dopadlo :/
Ja radšej ani žiadnym chalanom, ktorých poznám nepíšem. Vlastne si nepíšem s viacerými ľudmi, mám pocit, že ich nejak otravujem.
Dlhodobo si píšeme s niekoľkými babami z blogu inak nič.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015