--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Nejsem psychopat, ale prázdniny nechci

23. června 2014 v 15:53 | Lory |  My Diary
Za ten čas co žiju jsem se už smířila s tím, že některé věci i přes snahu nikdy nepochopím a že některá tajemství a pravdy mi zůstanou s největší pravděpodobností navždy utajeny. Možná ano, možná ne... ale je jedna věc, kterou vím docela jistě, na letošní prázdniny se netěším...


Je to zvláštní, tenhle pocit jsem tak masivně ještě nikdy nezažila, ale uvnitř mě cosi svírá a mám pořád nutkání utéct, utrhnout se ze řetězu a už se nevrátit. Ani se mi nezdá, že už uplynulo tak moc času za tu dobu, co jsem na střední. Pořád mám před sebou ten obraz, kdy se prvně otevřely dveře a já vstoupila poprvé do mojí vysněné školy. Byla jsem celá nervní a nemohla chodit, protože ještě den před tím jsem umírala v posteli s horečkami a ano správně, dnes jsem měla psát přijímací zkoušky. Bylo tam strašně moc lidí, tak jsme došli k malému stolku, kde stál tehdejší ředitel - dnes máme už jiného. Vylosovala jsem si tam číslo učebny a lavice. Nepamatuju se přesně, ale vím určitě, že to bylo čtyři a sedm, domnívám se, že jsem měla číslo 407, ale nejsem si jistá. Následující hodiny byly jakoby ty nejkratší v cekém mém životě. Všechno bylo tak rychle pryč. A pak už se jen čekalo. Najednou se role prohodily a čekání se proměnilo ve smrtící muka... ještě pár hodin, a bude to oficiální. Ještě snad pár minut a definitivně se dozvím, zda mě vzali nebo se můj sen rozplyne do vzduchu a slova vyzní na prázdno. Vzali. Vzali. Doteď tomu nemohu uvěřit, ale jako 4. z cca dvou až tří set. Byla jsem si na devadesát procent jistá, že se to nepovede, ale muselo se to povést, musela jsem pryč. Svět se zbláznil - to bylo asi tak to jediné, co se mi v tu chvíli honilo v hlavě.

O pár měsíců později jsem vstoupila do onych dvěří znovu. Stejně roztřesená jako prvně. Pamatuju se, že jsem nemohla najít třídu a tehdejší sekundáni z nás měli hroznou srandu, doteď vidím, jak potom přišla skupina holek od nich, vběhli do naší třídy - kterou se mi po boji konečně podařilo najít - a začaly tam cosi vykřikovat. Na to nikdy nezapomenu, dokonce se pamatuji, že jedna z nich měla tmavě modré tričko na jednom ramínku. Delší chvíli jsem seděla sama prohlížela si nové spolužáky a příchozí. Nikoho jsem tam neznala. Až pak najednou se vedle mě ozvalo: "Ahoj, můžu si přisednout?" Odpověděla jsem kladně samozřejmě a to nejen ze slušnosti, ale i proto, že nikde jinde takřka nebylo místo. Upřímně řečeno jsem se té osoby vedle zprvu bála. Byla o hlavu vyšší a vypadala nebezpečně - což konec konců je pořád. Ale to slovo: "Jo" které jsem odpověděla, byl ten asi nejrozumnější souhlas v mém životě, ale vážně :') Nikdy jsem nepotkala člověka jako je ona. Však ty víš :)

No a teď když si tu prohlížím staré fotky, je mi do breku, protože si uvědmuju, kolik moc jsme toho spolu už zažili a jak rychle to uběhlo, ještě víc mě ale mrzí, že náš čas ubíhá a už to nepotrvá zdaleka tak dlouho, jak to vypadalo zpočátku a všichni se rozběhneme na jinou školu za svým vlastním cílem. Nejprve naše parta byla sedmičlená. Pořád zastávám názor, že to jsou ty nejlepší holky které znám, avšak náš počet se ztenčuje, oficálně jsme přišli sice jen o jednoho člena, ale už delší dobu pozoruju, že další dva se od nás odtrhávají... Ale o to teď nejde, jen se mi chce plakat, když vidím ty změny, co tento rok způsobil. A nemyslím tím jenom vzhled nás všech - ach ano, přišla jsem o své kadeře, co jsem měla pomalu až po prdel, bééé - ale celkové změny v našem chování. Už nejsme děti. I když se nechováme jako dospělí. Když si vezmu do ruky fotku z prvního ročníku a do druhé ruky tu letošní, nepoznávám se. Takové milé děvče tam sedí, vlasy po pás, kanýrky na sobě :'D Na tenhle den focení hrozně ráda vzpomínám. A teď na tu letošní? Takový zombie tam :D Vážne, nepoznávám se. Ale i některé ostatní. A nedej pánbůh abych vyhrabala ještě fotky ze základky, tam jsem dva roky vypadala jakože trpím pokročilým stádiem anorexie. Ale vážně, vypadala jsem, že se rozsypu, navíc jsem byla trvale celá bledá... nechtěla jsem jíst, to byl protest.

Zkrátka a dobře se mi nechce tyhle úžasný lidi opustit, dva měsíce neuvidím mé milované, to je snad trest ne? Sice jsme s bff domluvené, že se oprázdninách budeme vídat, ale co je pár dnů oproti měsícům? Pak mi navíc bude chybět ještě jeden nezmiňovaný člověk, ironie ovšem je, že bydlí takřka za rohem ode mě a stejnak ho neuvidím :D Njn to je logika uvažování, občas už jí taky sama nechápu. Kdyby všechno zůstalo jako teď, že učení nikdo nebere vážně, jednou za čas vyrazíme na exkurzi nebo školní výlet, tak by mi to upřímně vůbec nevadilo, kdyby tohle celé nikdy neskončilo... I´m a psychopath?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jsi tu?

Klik

Komentáře

1 adelsdiary adelsdiary | 23. června 2014 v 17:51 | Reagovat

Já vím jak se cítíš.... :) Z naší třídy má odejít osm lidí... Všichni mi budou moc chybět..:(( Miluju je všechny... Jsou jako moje rodina a teď se s některýma rozloučit? :( Bolí to...

2 Luss^^ Luss^^ | Web | 23. června 2014 v 19:55 | Reagovat

Tak to chápu no. Já jsem s lidna ze třídy ňjak užasně nevycházela. Jako jo měla jsem je ráda a byly jsme kámoši ale ne že by mi chyběly. No a dnes jsme měli rozlučku. Výsledek? Bulela jsem jak želva. :D

3 Faint Faint | Web | 23. června 2014 v 20:41 | Reagovat

Ach, totálne ťa chápem. Ja mám teraz blbé myšlienkové pochody. Deň za dňom.
No áno tento rok ma čaká jedna veľká zmena a síce, že opúšťam základku.
S tými ľudmi som si nikdy poriadne nerozumela, ale paradoxne sme si k sebe tento rok totálne našli cestu.
Všetci mi hovoria aká bude stredná super, hovorili, že sa takto skamošíme.
A tiež, že potom si na nich veľmi ani nespomeniem. Ale ja nechcem zabudnúť!
Ako áno, teším sa na strednú, nový kolektív, ale zase spoznávať povahy tých ľudí a to všetko ma neteší :/
Neverím, že to tento piatok skončí, neverím, že sme boli na poslednom výlete (aj keď sa tak nemá hovoriť).
Mali sme ozaj krásnu rozlúčku, tá party na výlete stála za to! :)
Nie je ťažké zorganizovať nejaké stretko a tak, ale neviem či by som sa necítila divne. Občas sa aj tak cítim sama. (Teraz som psychopat zase ja :D)

4 Jane Rose / SBéčko <3 / Jane Rose / SBéčko <3 / | Web | 23. června 2014 v 20:59 | Reagovat

Já co už nejsem dítě školou povinné si prázdniny moooc neužívám :( o prázdninách jsou u nás skoro pořád synovci a neteře :O nééé že bych je neměla ráda, ale když jsou u nás často tak jsou nazabití :X bohatě mě to stačí jen o víkendech!!!

5 majas-serials majas-serials | Web | 23. června 2014 v 22:00 | Reagovat

Hurá, nejsem sama, chápu tě já jsem odcházela ze střední loni a pořád je mi smutno, s pár kamarády se vídám, ale o toho největšího jsem bohužel přišla a pořád mě to hrozně mrzí, našel si přítelkyni a na nás ostatní se vybodl a já s tím vůbec nic nenadělám, i když už je to rok ani na tyhle prázdniny se netěším, bydlím na vesnici a všichni moji kamarádi bydlí ve městě, přítel pracuje daleko a domů se vrací jen na víkend, z toho má na mě čas jenom v sobotu, takže tohle budou hrozné prázdniny, tak co myslíš, pořád si na tom tak špatně ? :D Ten svíravý pocit a nutkání utéct moc dobře znám..

6 Melissa Melissa | Web | 24. června 2014 v 16:33 | Reagovat

Čo sa mňa týka... tiež sa mi nechcelo mať prázdniny. No nejak som sa posledný polrok učila, že všetko, čo príde si treba užiť a nečakať na to, čo bude potom alebo nespomínať na to, čo bolo predtým.
Tiež sa nespoznávam na fotkách a keď si pomyslím na prvý deň tohto školského roka, ako sme sa všetci stretli na školskom dvore po dvoch mesiacoch, ako sme sa začali rozprávať... a zrazu je koniec roka, bavím sa úplne s inými ľuďmi a tí, ktorí tu stále sú, s ktorými som sa bavila na začiatku roka sa pomaly vytrácajú. možno by som napísala, že ich nahrádzajú lepší, no nie, nenahrádzajú a nemôžu byť lepší, môžu byť iba iní a rovnako dobrí. Tak som zvedavá, ako budeme vyzerať presne o rok. Alebo aj o tie dva mesiace. Čo je obrovská doba... No keď sa chce, kamarátstvo sa udrží:)

7 Angelique Angelique | Web | 24. června 2014 v 19:58 | Reagovat

Já se celkem na prázdniny těším, ale chápu, proč ty ne. Taky by se mi nechtělo takové lidi opustit. Prázdniny vnímám jako úplně něco jiného, takže tě chápu. Já se většinou těším i na prázdniny a pak i na školu :)

8 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 25. června 2014 v 9:04 | Reagovat

tak ty se netěšíš na prázdniny kvůli lidem ze školy? Tak to musíte mít vskutku výborný kolektiv, taky bych takový chtěla, ale smůlu.. Já jsem ráda, že svojí třídu ze střední už v životě neuvidím, nehodlám nikoho kontaktovat, ani nebudu chodit na srazy.. Měla jsem opravdu hroznou třídu.. Všichni se tam navzájem pomlouvali a i horší věci.. Takže ti tvojí třídu fakt závidím :-) :-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015