--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Jak osel k uším přišel

27. července 2014 v 16:38 | Lory
Ačkoliv původně jsem si myslela, že svět se zbláznil, náhle vše vidím jasněji. Na týden jsem se izolovala úplně ode všeho, internet a věci s ním spojené byly ty tam, dalo by se přehnaně básnicky říci, že jsem se odřízla od "civilizace" každopádně jsem měla dost času na to přemýšlet. A tak jsem přemýšlela a přemýšlela, udělala si v hlavě pořádek a taky hodně četla - jo, dvě knížky za týden, bingo, tohle je normálně za celý rok - now things are coming clear... ale je to jako zrcadlo, když jdu okolo, něco mě nutí se do něj podívat a pozorovat obraz, až se nakonec ztratím. Takže rada číslo jedna, vyvarovat se zdrcadlům... štve mě ten déšť, ale vlastně jsem za něj ráda. To je logika našeho národa, když prší, chceme sluníčko a když je sluníčko, nadáváme, že je horko.
No jo no, ale teď mám v kebuli prázdno a to zapříčinilo zjevně to, že Lory chytla psací nálada. Nemyslím teď vypisování se z trablí, to vůbec ne, takovou náladu mám pořád, ale asi po čtvrt roce mě napadl námět na jednorázovku. Nevím, jak to nazvat, jestli jako bajku nebo či co. Povídek na tento motiv už tu bylo, je a jistě i bude mnoho, tak jen doufám, že jsem nevědomky nevzala někomu nápad...
Btw děkuji za skvěle strávený včerejšek, i minulý víkend, bylo to super. Postavili jste mě zase pevně na zem holky :)



To vám bylo tak, když ještě svět se vším teprve nabíral na obrátkách, tráva se zelenala, ptáci zpívali a Pán Bůh se procházel po planetě, kterou před nedávnem stvořil. Když v tu se starý muž zastavil, promnul si vousy a povídá si: "Hmm, dostal jsem nápad! Nový živočišný druh!" A tak si sedl za hrnčířský kruh a začal modelovat. Nejdřív přišel na svět trup, ke kterému po chvíli přidělal čtyři nohy a jeden ocas. Rozhodl se, že zvířat s tlapkami už je na světě mnoho a nebavilo ho, dělat zase jen polštářky, proto se rozhodl, že zkusí něco jiného a tak vznikly kopýtka. Nakonec vytvořil krk, na který posadil hlavu. Zvíře se protáhlo a zařechtalo. Mužík za strojem se zasmál a plný nadšení vykřikl: "A teď ti ještě vytvořím družku, příteli!" Jenže když se dal znovu do práce zjistil, že už mu nezbylo moc materiálu a proto musel udělat družku svého přítele znatelně menší. Když byl s prací hotov a prohlížel si svá díla, nakonec usoudil, že udělal dva rozdílné tvory. "Inu," pravil "Jak to tak vypadá, pár z vás nebude. Proto vyčkejte než se vrátím, abych udělal společnice vám oboum. Prozatím buďte známi jako kůň," řekl a ukázal na většího tvora "... a koník. Žijte blaze a pomáhejte ostatním." S těmito slovy zmizel.
Ale jak to tak bývá, každý někdy zapomene, dokonce i Stvořitel. Tak plynul čas a kůň s koníkem se vydali do služby k lidem. Kůň, protože byl větší a zdatnější, nosil náklady až do cizích zemí a dalekých končin. A koník, protože byl menší a méně zdatný, nosil náklady a zásilky po blízkém okolí a zdejších krajinách. To víte, dělat tehdy posly, to byla pro ně věru čest neslýchaná.
Jednou se tak vrátili oba ze svých cest a koník si šel odpočinout do chlívka, když tu spatřil světlo přicházející zevnitř, dorovázené jásotem a křikem. To se ví, že mu to nedalo a tak se šel podívat, co že se to tam děje. Když otevřel vrátka, přivítal ho smích a jásot. Koník se více rozhlédl a zjistil, že všechna zvířata sedí v kruhu a poslouchají vypravování koně. Seděly tam slepice, seděli tam i kohouti, prasata, i kuřata, protože nemohla přece spát, když se dělo něco tak významného, také bylo vidět kočku i se psem, holuby, kozy i ovce a ještě mnoho dalších. Koník si sedl vedle koně a poslouchal jeho vypravování. Kůň vyprávěl o vzdálených zemích, kam ještě nevkročila lidská noha, též vyprávěl o svých výpravách do rušných měst, vypravoval o lidech s šikmýma očima a zažloutlou kůží kdesi z Asie, o obyvatelích Turecka s šálami na hlavách, padla řeč i o indických čajích a všemožných kořeních, látkách i kobercích a cizikrajných zvířatech. Zvířata napjatě poslouchala příběh a když skončil, chtěli nutně pokračování. Avšak kůň už byl z dlouhé cesty unavený a proto navrhl, aby se s nimi také koník podělil o svá dobrodružství. Tomu se sevřelo hrdlo, vyschlo v krku a rozbolel ho žaludek. Co jim teď jen poví? Vždyť on nebyl v žádných končinách nohou nedotčených, ani u Turků s turbany, neochutnal orientální koření a ani nebyl v Asii za šikmookými domorodci. Za to znal každičký kout země, ve které všichni žili. A tak spustil, zprvu ostýchavě, ale nakonec s verbou a nahlas. Vyprávěl jaké to je za humny, jak si povídal se slepicemi s farmy za třemi horami, jak potkal husu a dokonce se setkal i krávou. Když skončil, nenásledoval však žádný potlesk ani jásot. Místo toho zvířata začala nadávat, ať si z nich neutahuje, že na všech těch místech přeci také jednou byli a znají je z vyprávění. Koník sklopil uši a zahanbeně odešel.
Neměl nic víc, co by jim nabídl. Bylo mu smutno a byl naštvaný na koně. Byl naštvaný na Stvořitele, že ho nestvořil dostatečně zdatného, aby mohl také cestovat tak daleko. Byl naštvaný na zvířata z farmy, že se mu smála. Chtěl být také důležitý! Vždyť on měl stejný úkol, jako kůň! Tohle nebylo fér. Chtěl respek a uznání a obdiv všech. Chtěl to poznat v těch dálkách, chtěl prožít opravdová dobrodružství. A tak tak přemýšlel, až vymyslel pekelný plán, jak toho dosáhnout.
Ráno si šel kůň vyzvednout novou zásilku, kterou měl jako posel doručit až kamsi do Vietnamu. Přišel k místu, kde nové zboží vždy dostával, jenže nikde nic. Kůň se podivil, ale řekl si, že určitě jen zapomněli. A tak čekal. Čekal hodinu, pak dvě, jenže potom už mu to nedalo a šel se po svém nákladu podívat.
Po cestě potkal kočku a zeptal se jí: "Hej ty, kočko! Počkej chvilku, zastav se a věnuj mi část tvého jistě drahocenného času." Než stačil doříci své přání, kočka už spustila.
"I to víš, že je drahocenný! Myši, myši chytat musím! Jinak se nám tu přemnoží a bude zle! Každý tu máme svůj úkol koni, který musíme plnit, aby bylo na světě dobře a pořádek." Skončila a ke slovu se konečně dostal znovu kůň.
"I to já přeci vím, kočko. Nebudu tě nijak zdržovat, jen jsem se chtěl zeptat, zda si neviděla zboží, které jsem měl mít s sebou na cestu?" Kočka se zamyslela, olízla si tlapku a pak řekla.
"Je mi líto koni, neviděla. Ale zeptej se psa, ten ti to poví." Kůň se bez váhání vydal za psem. Tam už měl větší štěstí.
"Hej ty, pse, počkej prosím okamžik a věnuj mi chvilku tvého drahocenného času." Pes zaštěkal a očividně byl potěšen, že si ho kůň natolik váží.
"Ah ano, drahocenný to je, než se nadějeme, bude konec dne a já ještě musím ovce zahnat zpět, aby se pán nehněval, také s kočkou promluvit musím, aby na myši lepší pozor dávala. Ale co ode mne potřebuješ koni, rád ti pomohu?" Kůň opět spustil.
"Chtěl jsem se zeptat, drahý pse, zda si neviděl zboží, které jsem si měl vzít na svou cestu." Pes vytěkl a hned povídá.
"Viděl, viděl, jistěže viděl! Byl tu hned časně zrána a náklad si odnesl, prý jste byli domluveni." Kůň vykulil oči.
"Kdo? Pse, kdo to byl? Kdo odnesl můj náklad?!" Pes vyštěkl, stále s klidem.
"No koník, koník přece." Kůň zařechtal a postavil se na zadní, až musel pes udělat pár kroků vzad. Naposledy se zeptal na cestu a pak už byl slyšet jen dusot kopyt.
Mezi tím si koník spokojeně pochodoval prašnou cestou, daleko od statku a zvesela si pobrukoval. To se bude ještě kůň divit, až tohle zjistí. A už se mu nikdo nikdy nebude smát. I on zažije ta úžasná dobrodružství. Bude je všem vyprávět a všichni ho budou oslavovat a jásat. Přidal do kroku a zvesela a bez starostí pokračoval přímo za nosem. Když tu najednou uslyšel povědomý zvuk. Odfrkl si. Náhle uviděl jak se blízko za ním zvedá prach. Začal utíkat, ale před koněm, který ho pronásledval, neměl nejmenší šanci. Když ho kůň chytil, povalil ho na zem a začal nadávat.
"Co si o sobě vůbec myslíš? Jen tak mi ukradneš zboží?! Proč si to udělal?" Než však stačil koník cokoliv říct, snesl se z nebe blesk a na zem se postavil stařík. Pán Bůh už se na to ze shora nemohl dívat a tak přišel, aby zakročil. Přistoupil ke koníkovi a hromovým hlasem pravil: "Koníku! Jak si to představuješ? Ukradl si koni zboží! Krádeš je težký hřích, zločin, který musím náležitě ztrestat!" Šel blíž a koník se začal třást. Pak ho Stvořitel chytil rukama za obě uši. A začal za ně tahat. Tahal a tahal, až se koníkovi z očí kutálely slzy jak hrachy. Tahal a nepřestával, dokud nebyly uši aspoň desetkrát tak dlouhé než zprvu. A promluvil znovu. "Zasloužíš si trest a já ti dopřeji, čeho si hoden. Tyto uši budou tobě i tvým potomkům navždy připomínat, že krást, lhát a hřešit se nemá! Copak sis dosud neuvědomil, že každý z nás má zde na světě svůj úkol? Byť možná v porovnání s jinými nepatrný, přesto stejně důležitý. To proto jsem vám vdechl život. A tys to málem zničil. Znemožnil si koni konat jeho úkol a i ten svůj si zahodil." Ukázala na koníka prstem. "A teď, půjdeš zpátky na statek a aby sis to zapamatoval a nikdy tě nic podobného nenapadlo, budeš za to celý rok vytírat podlahu!" Stáhl se a promnul si husté vousy. "A s ostatními zvířaty si ještě promluvím, ten jejich výsměch nenachám jen tak bez povšimnutí." Vtu se ozval blesk a hrom, koník stál v chlívku a Pán zvěrstva zmizel. Sklopil teď dlouhé uši, stoupl si hlavou do kouta a plakal. Po chvíli zjistil, že ho někdo sleduje. Otočil se a uviděl v okně koně, jak cosi žvýká. A jak tak tu trávu přežvykoval, tak mu při řeči vypadlo první písmenko a řekl tedy jen: "No ty si mi teda osel!!!"
Dlouhé uši i jméno už oslu zůstalo, to proto, aby když bude chodit světem, všichni okolo věděli, že se nemají chovat jak osel a žít v míru, být k ostatním hodní a plnit své úkoly a povinnosti. Jak plynul čas, příběh o oslovi zmizel mezi řádky, ale je jen otázkou času, kdy Pán Bůh sestoupí znovu na zem a opět někomu takto nedomluví...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 27. července 2014 v 18:28 | Reagovat

Do affs ťa beriem :)

2 Kikča Kikča | E-mail | Web | 27. července 2014 v 19:12 | Reagovat

... :-D Prostě dokonalé... :-D

3 Jane Rose / SBéčko <3 / Jane Rose / SBéčko <3 / | Web | 27. července 2014 v 20:59 | Reagovat

Souhlasím s tebou... že když je venku hnusně tak si přejeme krásný počasí a když je až moooc hezky tak si přejeme opak!!! Já bych si nejvíc přála aby mohlo být po celý rok jaro nebo podzim :D

4 Xanya Xanya | Web | 28. července 2014 v 10:00 | Reagovat

Takže psací nálada,jo? Závidím ti. x) Ale zas je dobře,že si konečné budu moct vic přečíst povidky/básničky od tebe. ^^
Je to hrozně dobře napsané,trochu mě vyděsil ten začátek od Pánu bohu(řekněme,že nejsem jeho největší fanoušek),ale bylo to hodně dobrý,chudák osel. Sakra,trochu se bojím,že kdyby ten stařík(teda Bůh) skutečně existoval tak první komu "domluví" budu já. xDD
Skvělá povídka. ^^

5 Lory Lory | Web | 28. července 2014 v 11:00 | Reagovat

[4]: Já na Boha taky nevěřím, spíš ten Satan, ale nechci tady děsit čtenáře :D

6 Kačíí Kačíí | 28. července 2014 v 11:57 | Reagovat

Páni... tak to je naprosto úžasné... hrozně moc se mi to líbí.!! :D

7 Jane Rose / SBéčko <3 / Jane Rose / SBéčko <3 / | Web | 28. července 2014 v 21:40 | Reagovat

Ty seš z Prahy?

8 Lory Lory | Web | 28. července 2014 v 21:41 | Reagovat

[7]: Původem ano :)

9 Faint Faint | Web | 29. července 2014 v 10:38 | Reagovat

Bože to bolo dokonalé! :D Strašne super sa to čítalo, jednoduché a poučné navyše s koňom :)
Som rada, že je ti už lepšie. Urobila si dobre, keď si si tak vyčistila hlavu od všetkého :)
No jo s tým počasím to poznám, ale čo narobíme? :D

10 /S /S | Web | 29. července 2014 v 16:17 | Reagovat

Máš zaujímavý štýl písania :) ale pecka :)

11 idreamer idreamer | Web | 31. července 2014 v 10:56 | Reagovat

S tím vyčistěním hlavy... nekdy je potřeba uklidit si nepořádek... ;) taky to znám...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015