--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

THE HUNTING PARTY | Recenze

25. července 2014 v 12:13 | Lory |  Recenze
Čas plyne jako voda a i když se tomu nechce věřit, přesně před týdnem je to měsíc, co mi v hlavě dohrála melodie poslední písně z The Hunting Party poprvé. Tolik dní a týdnů čekání a najednou, než se člověk rozkouká, vše je pryč a jako by to ani nebylo možné. 17. červen 2014 zmizel v dáli. Připadá mi to, jako by to byla věčnost, co THP vyplulo na svět, jako by tu bylo zrovna tak dlouho jako třeba LT.


Byl to úžasný pocit, když jsem konečně držela v rukou moje vlastní CDéčko. Ten pocit, že jsem vydržela a vyčkala. Nezhřešila jsem, neposlechla si pár písní na internetu, prostě jsem čekala na den vydání a až ho budu mít pevně v rukou. Ani si neumíte představit, jak jsem byla strašně nervozní, poslední vteřiny napětí před tím, než to celé vypukne, když jsem strčila CDéčko do rádia a zmáčkla na play, jediný co se mi v tu chvíli ozývalo v hlavě bylo: "Co se asi ozve, co se asi ozve???" Když se ta placka v rádiu roztočila, doslovo jsem vyskočila nad zem leknutím a nadšením zároveň, když to první, co jsem z desky slyšela, byl Chesterův scream v počátcích Keys To The Kingdom...
Celkově mě THP maximálně překvapilo, to, co přišlo, jsem ani při nejmenším nečekala, i přes slib, který skupina dala, jsem se mylně domnívala, že bude nahrávka obsahovat více baladovek. Po té co vyšlo na světlo Until It's Gone, byla jsem při nejmenší přesvědčená, že ostatní písně se budou pohybovat na podobné úrovni. Ale jak se ukázalo takovéto songy zde jsou jen dva, zpočátku jsem si myslela, že je to takové zvláštní, že se to mezi ten tvrdej rock s punkmetalem nehodí, ale teď vidím, že je to příjemné rozptýlení, aby vše nejelo jen po jedné lince, pár odboček přeci udělat museli, jednoho by to přestalo bavit. Většinou si mě album získalo celou a moje pozornost tak připadla všem, ale přiznám se, že k některým songům si hledám cestičku ještě dnes, dokonce si nejsem schopná zapamatovat název jedné z instrumentálních sklaeb, po měsíci prosím. Takovou ukázkou je Mark The Graves, vím že spousta lidí z okolí je nadšená, ale já ať se snažím, jak se snažím, snad poprvé musím tvrdit, že se mi tato písnička moc nelíbí, nesedli jsme si, tu židli nemůžu najít...

Dost řečí, rozepisvat se obecně nemá v tuto chvíli smysl, proto se vyjádřím odděleně, jak to mám ve zvyku:

Keys To The Kingdom | Když jsem klikla na tlačítko play a uslyšela, jak Chaz parádně řve, tak jsem musela jásat a normálně jsem se z toho posadila na prdel, doslova. Upřímně řečeno, jak už jsem se zmiňovala, mě to ze začátku vážně vyděsilo. Věděla jsem už před tím, že buď budu z KTTK naprosto unešená nebo naprosto zklamaná, Soldiers se totiž vůči této písničce rozřadili do dvou táborů: nadšenců a těch, kterým se to vůbec nelíbí. Já musím s potěšením ohlásit, že patřím k té první skupině, akočliv ze začátku se mi to moc nezamlouvalo. Je to skvělý song, líbí se mi ta několikanásobná kombinace, kdy Chester řve, potom Mike zpívá tím jeho sametovým hlasem a později do toho ještě přidá rap, kluci se vzájemně doplňují, což má za následek ten úžasný efekt, který se slovy nedá popsat, musíte to prožít. Možná je trochu škoda, že řev i později Mikeův rap je upravován, ale když nad tím tak přemýšlím, hodí se mi to k tomu lépe. Celá skladba na mě působí originálně, hlavně potom ke konci, když je tam ta vsuvka s malým klukem, to jsem se opravdu rozesmála, takové: "Áááá" Nemám co téhle písni vytknout, tahle skladba z mého pohledu rozhodně patří mezi ty nejlepší.


All For Nothing (feat. Page Hamilton) | Druhá pecka, která mě dostala na kolena, této spolupráce naprosto nelituji, je to parádní! Sice si myslím, že by to Chester dokázal vyzpívat i sám, ale je to zajímavá změna. Jak už jsem řekla, myslím si, že by se to obešlo i bez spolupráce, protože otevřeně, jejich hlasy splývají, nový fanoušek, který by nedával pozor, by to nejspíš ani nepoznal, ale dává to písni úplně nový nádech. Melodie je strašně chytlavá, instrumentály mi připadají takové... no, nevím jak to nejlépe vystihnout, slovo zastaralé se asi nehodí, ale zkrátka to není to nové, rychlé, nespoutané a ani divoké, co většina zbytku skladeb na desce předvádí.

Guilty All The Same (feat. Rakim) | Tak tohle je známá firma, píseň, která je venku nejdéle, jediná její škoda je ta, že nerapuje Mike, když jsem si pustila pár přenosů z koncertů, tak mě Mikeova verze oslovila mnohem více, než spolupráce s Rakimem. Pořád bádám nad tím, kde ho vůbec našli, o žádném Rakimovi jsem před tím neslyšela, ale prý to byl Mikeův nápad, tak asi věděl, co dělá, to ovšem nezapře skutečnost, že mi v té písni jeho rap chybí. Řeknu vám, že nic nedokáže po ránu vyhnat lépe z postele, než počáteční bicí a mistrovské kytary - které se konec konců vyskytují v každé ze skladeb - je to jako útěk z divočiny a to je to slovo, divokost, to je ten důvod, proč se mi tahle skladba tak nehorázně líbí.

The Summoning | Byla jsem zvědavá, kdy se taky ukáže a nakonec jsem nemusela čekat ani vůbec dlouho, protože už v pořadí čtvrtá skladba byla právě instrumentální - a jak by taky ne, vždyť Linkini mají na každém albu minimálně jedny instrumentály, v tomto případě dokonce dva. Rozhodně je to na úrovni, sice si to asi nemusím pouštět tisíckrát dokola, protože mi to zkrátka připadá jako nuda, když je neslyším zpívat, ale i tak by se The Summoning neměla podceňovat. Mnoho lidí zapomíná na důležitost hudebních nástrojů a soustředí se v písni jen na zpěv, a to právě chtějí kluci ukázat, že i intra si zaslouží nehranou pozornost a v tomto případě to opravdu stojí za to!

War | Abych se přiznala, tady nastal další zlom, kdy jsem si musela říct pouhé: "What the fuck!?" A k tomu mi stačilo jen to počáteční: 1, 2, 1, 2 thank you! Tohle se naprosto vymyká kontrole, je to dravé a rychlé, tvrdé a drsné, jako bez hranic, energie srší všude okolo, kytary i bicí jedou na plno a Chester si to očividně užívá. Ale přijde mi to tak trochu jako výstřel, který minul cíl, nic ve zlém, ale je to úplně mimo jejich repetoár, aspoň já bych to tak řekla, to ovšem neznamená, že si stěžuji, jako jak je známo, hodně ostatních. Dovolte mi použít to slovo, ano, ale je to prostě prvotřídní, mistrovský, energetický... PUNK! Když jsem napjatě očekávala příchod mé THP a četla některé diskuze, hodně se zde jednalo hlavně o War a většinou to nebylo v kladném slova smyslu. Jediné, co mi na téhle písni vadí, je její délka, páč, když už se tak pěkně rozjeli, tak to potom člověka celkem mrzí, že nepokračovali dál. Trochu mě zmátla ta mezera, ale nakonec jsem se shodla se svým svědomím, že tam patří. Můj názor je jen a jen kladný, je to pouze změna, jinak má stejné kvality, jako většina jeho sourozenců nacházejících se na THP.

Wastelands | Naprosto luxusní píseň, kterou též řadím mezi ty nejpovedenější, ba dokonce si troufám tvrdit, že je to možná moje druhá nejvíc top z alba. Na první místo se usadila ještě nezmíněná A Line In The Sand. Když jsem to poprvé slyšela, zmohla jsem se na pouhé: "Ano! Konečně!" Ten Mikeův rap mi tak nehorázně chyběl! Velkým paradoxem ovšem je, že zpočátku na mě skladba jako celek působila negativně, nějak mi to nehrálo. Melodie zvolená pro refrém mi tam tak nějak, jak to říci, nezapadla. Ale teď je to jako kdyby mě její tóny svázaly, rap se zpěvem byly roubíkem a text napřaženou zbraní. Zkrátka nevím, jak se z toho dostat, doslova mě to uhranulo a očarovalo. Vím, že mnoha lidem Wastelands nevoní, ale já a tahle písnička jsme si zkátka padly do oka, je to pro mě jako blištivý drahokam, zlatý hřeb desky.

Until It´s Gone | Jeden z prvních vydaných hitů, tenkrát jsem byla zklamána jeho měkkostí, ale dnes... dnes jsem ráda za jeho lehkost, protože dává celé desce úplně nový nádech. Tehda jsem čekala, byla jsem jako u vytržení a už už aby to bylo, už aby na BBC hráli premiéru. Když dohrála melodie a dozněl poslední záchvěv finálního řevu, byla jsem v tom úplně zamotaná. Pocity byly pomotané, nevěděla jsem, jestli jásat nebo být zklamaná. Možná je to jen mnou, ale mě ta píseň otevírá brány do jiného světa, vzpomínám na věci dávno zapomenuté a naopak přicházejí útržky toho, co by se mohlo stát... je to zvláštní. Když se na to teď podívám do hloubky, tak jsem objevila jednu slabinu, kterou jsem před tím nepovažovala za důležitou. Ale ano, celkem pro mne upadají její kvality, když půlku textu zabírá věta You don't know what you've got until it's gone. Ptám se tedy: Máte tohle za potřebí? Vím, že pomocí této věty tomu chtěli dodat váhu, ale dalo se tam vymyslet i pár jiných veršů, takhle to působí ohraně. Nejspíš docházejí už po těch letech nápady, co naplat.

Rebellion (feat. Daron Malakian) | Musím narovinu říci, že jsem byla na tuhle píseň dlouhou dobu naštvaná a vůbec ale vůbec se mi nelíbila. Ale čas ukázal své a tak mi nakonec přišla k chuti i Rebellion a musím se smát sama sobě, když teď tvrdím, že patří mezi moje top. Původně jsem si stěžovala na text, ale teď jsem tak nějak víc pochopila jeho podstatu a pocítla váhu. Nehorázně se mi líbí část s we fall apart, to byl od Chaze mistrovský výkon. Nesmíme zapomenout na spoluprácvi s Daronem z SOAD. To jediné mi tam momentálně nesedí, zbytečnost. Až nedávno jsem si uvědomila, jak strašně moc mi to připomíná právě zmíněné System Of A Down a konec konců kluci sami se zmínili, že prostě nechali Darona hrát a jeho kytaře se tak nějak přizpůsobili. A on se kvůli nim měnit nebude, takže to pak vypadá, jak to vypadá. Někoho osloví hned, jiní si musí delší dobu hledat cestičku, ale řekla bych, že nikoho neurazí. A jestli ano, tak je pak potřeba ji pečlivě prozkoumat.

Mark The Graves | Není to ani špatné, ani skvělé, řekněme jen, že mě to oslovilo takřka nejméně, isntrumentálly jsou dobré, ale neladí mi tam ta mezera a nesedí mi tam ten zpěv, připadá mi to, jako by to bylo víc skladeb dohromady, není to celistvé. Ještě stále hledám cestu, poslechnu si jí, když přehrávám CDéčko, ale sólově rozhodně ne. Líbí se mi tam ty kytary, ale tentokrát by bylo potřeba to trochu sladit, ubrat a přidat nějaké hranice, text mi nesedl, moc se mi nelíbí. Je to na můj vkus až moc trhané, ale jak už jsem řekla, stále hledám cestu, možná mi ještě přijde k chuti časem.

Drawbar (feat. Tom Morello) | Zamilovala jsem se zde na první poslech, je to z úplně jiného soudku, ty klávesy mi vehnaly slzy do očí a musela jsem se trochu rozvzpomínat. Působí to na jednu stranu tak lehce, že byste létali, ale na druhou stranu - aspoň pro mne - tu převládá deprese. Jako ticho před bouří... ticho, ale najednou se zhlukují mraky až začnou kapky bubnovat o střechy v dalekém okolí a poukazovat tak na všechen smutek tohoto světa. Obraz, kterým se mi při poslechu vybavil. Když jsem si četla názvy na desce, byla jsem trochu zaskočená názvem, ale ještě víc jsem se podivila, když jsem začala číst feat. "Spolupráce u intra? Cože?" Ačkoliv je výsledek mistrovský, spolupráce mi připadá zkrátka zbytečná.

Final Masquerade | Píseň, která mě před nějakým tím časem naprosto položila, zlikvidovala jsem kvůli ní nejeden kapesník. Naskočila mi husí kůže a prostě jsem brečela. Ještě nikdy jsem neslyšela Chesterův hlas tak čistý. Nikdy. A když jsem četla text, rozbulela jsem se ještě víc. Tohle dříve obstarával Castle Of Glass, který měl na mě nevídané účinky, ale jak se ukázalo, tohle je střela jiného rázu s ještě věčí silou. Nechápu to, ale je to tak, zasáhlo to mé srdce, myšlenky i vzpomínky. Teď mi zrovna hraje z rádia a už zase začínám natahovat, svírá se mi hrdlo a je mi smutno. Řekla bych, že text této písně je nejvydařenější z celé desky. Nejvíce mě dostal refrém... "The light on the horizon was brighter yesterday. With shadows floating over, the scars begin to fade. We said it was forever but then it slipped away. Standing at the end of the final masquerade..." Když se vrátím k instrumentální stránce, původně mi to připadalo, jako bych tu melodii už znala. Z nějaké staré popové písničky, ale za živýho boha nevím, jaká to byla. Zpěv a text si mě podaly okamžitě, ale melodii se to podařilo až po několika dalších poslechnutích. Nakonec mě pohltila zcela. Je to pomalé, je to decentní, je to silné a má to váhu. Neubráníte se.

A Line In The Sand | Ovšem jestli mě na první poslech něco skutečně, ale opravdu skutečně moc nadchlo, tak je to právě tento song! Zamilovala jsem si ho okamžitě. Z Mikova zpěvu mi naskočila husí kůže, působí to tak nad věcí, lehce si to proplouvá vzduchem, zaplní každou švírku, vnikne na každičké byť sebemenší místečko v mé mysli a duši a naplní mě blahobytem. Ze začátku jsem se bála, že bude celých šest minut v tom stejném duchu a bude to takové utahané, když v tom se stalo něco, co jsem nečekala. Se slovy Another day jsem se probudila z tranzu a nezbylo mi nic jiného, než nadšeně přizpěvovat a kývat hlavou sem a tam, do toho si přidupnout, byla jsem uvězněna. Náhle písnička dostala tvrdší nádech, moje nadšení bylo ještě o úroveň výš a Mikův rap to prostě dodělal! Pořád mačkám na tlačítko "zpět", páč nemohu dovolit, aby to dohrálo a musím ten song slyšet znovu a znovu a znovu. Mám takový pocit, že asi jeden či dva prvky se opakují z GATS, ale to vůbec nevadí, sedí mi to v tom. Část textu byla původně napsaná už pro ATS a je to v tom hodně znát. Je zajímavé v té písni pozorovat vývoj, který za léta urazili. Zpočátku poklidný styl ATS ale později se do toho vloží ta dravost a divokost stylu THP. Podá si to každého. Ten záchvěv, jako by ve větru, poslední Mikeova slova se rozezní a po nářezu se mi opět svírá žaludek. Instrumentálně bych to asi mezi nejlepší nezařadila, i když tím nechci říct, že se mi to snad nelíbí, jen naznačuji, že se z tohoto pohledu na desce vyskytují i propracovanější kousky. Ale celkový dojem společně se zpěvem, to mi nikdo nevezme, pro mě třešnička na dortu, to nejlepší na konec.

Poslední tóny dohrály a vzduch je naplněn energií. Jako bych byla připravena na cokoliv, postavit se čemukoliv. Dává mi to motivaci, proč být sama sebou a jít tvrdě za svým cílem. Protože na to mám, jen se nevzdat a smířit se s věcmi okolo. Myslím, že tímto počinem se LP zavděčil jak starším skalním fanouškům, tak i nově příchozím. Komu ze staré generace, zvyklé na tvrdou hudbu, by se nezavděčila War? Komu, kdo se zaposlouchal hlavně kvůli rapu, by nevonily Wastelands nebo Rebellion? A konečně vy, kteří máte radši to jejich oddechivější já, cožpak vám nepřišlo k chuti Until It's Gone nebo Final Masquerade? Nakonec mohu dodat jen jediné: Čekala bych znovu a třeba sto let. Protože na ty nejlepší věci se zkrátka vyplatí počkat.

______________________________________________________________________________________
Toť vše, má závěrečná slova. Snažila jsem se napsat profesionální recenzi, ale stejně to vždycky skončí takto, když začnu psát, nic mě nezastaví. Berte to s rezervou, vylila jsem se z pocitů a zhodnotila. Nejde mi o vítězství, chci si to užít. :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Angelique Angelique | Web | 25. července 2014 v 12:40 | Reagovat

Layout ti udělám, měl by být buď do týdnne nebo do konce prázdnin... podle toho, kolik budu mít přes brigádu času

2 Lukáš Lukáš | Web | 25. července 2014 v 17:59 | Reagovat

á tak ujde to - však víš že můj nejlepší styl to zrovna dvakrát není, ale některý sem tam songy uvítám :)

3 Luss^^ Luss^^ | Web | 25. července 2014 v 21:35 | Reagovat

Ta recenze je užasná,libí se mi jak jsi do toho dala kousek sebe. Není to náhodou ta soutěž co byla na blogu? Teď si nejsem vůbec jistá. :D

4 - monika - - monika - | Web | 26. července 2014 v 13:27 | Reagovat

děkuji ... klidně si napiš ještě o grafiku za soutěž ...

5 Jane Rose / SBéčko <3 / Jane Rose / SBéčko <3 / | Web | 26. července 2014 v 19:27 | Reagovat

Zlatíčko bez mučení se přiznávám že jsem tenhle článek nečetla celý :( jen začátek a konec... jsem ráda že jsi z alba nadšená :)

6 - monika - - monika - | Web | 27. července 2014 v 15:39 | Reagovat

AHOJ, vyhodnocení soutěže u mě na blogu:
http://monika-graphic.blog.cz/1407/vyhodnoceni-souteze-c-68

7 Kačíí Kačíí | 27. července 2014 v 16:34 | Reagovat

Páni... takvou recenzi jsem snad nikdy neviděla... ze začátku se mi to ani číst nechtělo, ale pak jsem se do toho zažrala... suprová recenze :3 ♥

8 markeet123 markeet123 | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 14:01 | Reagovat

Suprový ale opravdu suprový článek :-) ! Já jsem to album ještě neslyšela ale četla jsem recenze už někde jinde a celkem mě to láká :D ! Jinak do té soutěže jsem se taky chtěla přihlásit :D  a teď si říkám, že je dobře, že jsem se nepřihlásila, protože vidím, že bych absolutně neměla šanci!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015