--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

It’s over now... What have you done?

6. listopadu 2014 v 17:11 | Lory |  (psycho)úvahy a zpovědi jedné náctileté
V dnešní době musíme bojovat, abychom mohli zůstat naživu, pokud chceme dokázat přežít. Ale co když slovo "bojovat" znamená ve skutečnosti něco úplně jiného než je to, co se nám automaticky vybaví? Ani boj dýkou, nabitou zbraní nebo lukem s šípy. Největší bitvy konáme, prohráváme i vítězíme uvnitř naší mysli, tam, tam hluboko v naší hlavě, kam lidské oko nedohlédne. Na to místo, kam se dostaneme jen my a kde je jakákoliv pomoc zbytečná, protože nakonec vždycky zůstaneme sami, i když jsme obklopeni lidmi. Tou základní věcí, která je ale k našemu boji o přežití potřeba, je jedna schopnost. Musíme se naučit vidět a naslouchat, s tím souvisí i to, že se naučíme chápat a teprve tehdy, kdy budeme rozumnět tomu, s čím bojujeme, máme nějakou šanci na výhru.

Why, why does fate make us suffer? I've been waiting for someone like you but now you are slipping away...

Proč jen já mám ten pocit, že nechápu vůbec nic, ani trošičku. Když si myslím, že jednou jsem vyhrála, začne se mi sypat něco jiného, o čem jsem si myslela, že už jsem bytelně připevnila do omítky. A najednou se mi ta zeď zbortí celá. Možná je tohle skutečně jen můj problém, že si vše beru moc vážně a až přehnaně k srdci. Jenže znát tak odpověď na pár otázek, všechno by bylo snazší. Chci to pochopit, protože doteď vlastně vůbec nevím, proti čemu stojím. Postupem času to sice zjišťuji, ale ta odpověď se mi vůbec nelíbí, dokonce se mi příčí, protože nevěstí nic dobrého. Uvědomuji si, že ten největší nepřítel mé osoby, jsem ve skutečnosti . Já sama stojím proti sobě a nevím jak dál.

Wish that I had other choices than to harm the one I love...

Všechno je to jen v té hlavě, všechno je to jen v té hlavě... jenže to je na tom to nejhorší. Ať už se vám okolí snaží sebevíc pomoci a vy víte, že to myslí dobře, otázky typu: "Co se děje? Stalo se ti něco?" vás v této situaci spíše ještě víc shodí a vy sletíte z těch točitých schodů a dalších stupínek níže. Čím níže na těch schodech stojím, tím těžší a vzdálenější se zdají dveře na jejich konci a to, jak se k nim dostat, jestli to vůbec ještě jde. Dveře, jejímž otevření by se dalo možná všechno vyřešit, nebo alespoň na nějaký čas. Věčně netrvá nic, víme, ale aspoň na chvíli bych se zase chtěla cítit jako dřív, když jsem všechno měla pod kontrolou. Ten pocit, že věci okolo ovládám a koriguji, jak se zachovám nebo co se stane. Jenže jak tak se na to koukám, je pořád méně a méně reálné, že by se ty věci z dřívějška mohly vrátit. Bezstarostnost, dětství... o nic jsem se nestarala, jen prostě byla.

I will not fall, won't let it go. We will be free when it ends...


Naší nejsilnější zbraní je zároveň i to, s čím a kde bojujeme. Mysl. Jenže jak ji správně použít, aby se to nestalou tou největší chybou v tomhle boji?
Jak můžeme přežít?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jane Rose / SBéčko <3 / Jane Rose / SBéčko <3 / | Web | 6. listopadu 2014 v 19:19 | Reagovat

Souhlasím s tebou nemocnice je peklo!!! Táta tam byl skoro měsíc a já byla nejdýl asi půl roku... takže do špitálu už nikdy :x

2 silluety silluety | Web | 6. listopadu 2014 v 21:10 | Reagovat

Hej no tak to je naprosto přesný :) promiň, ale začnu to brát zase optimisticky,.. víceméně. Já si radši říkám to nejvíc nejhůř jak to může dopadnout a pak je to vcelku v pohodě a zeď se nebortí.. škoda, že to tak není pořád. A ano.. v naší mysli to je :) přesně tak :) a hlavně naučit se rozumět sám sobě a tak :)
nejvíc se mi líbí jak si napsala, že "protože nakonec vždycky zůstaneme sami, i když jsme obklopeni lidmi" tak tohle je naprostá pravda :) nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale když se nad tím zamyslím tak je to zatraceně pravda!

3 Luci Luci | E-mail | Web | 6. listopadu 2014 v 21:22 | Reagovat

máš to vskutku krásně napsané :) u mě je pravidlo, že když si myslím, že je něco jisté a "nezboří" se to, zpravidla to spadne a ani nevím jak :/ no a všechno je v naší mysli... jak ji ale správně používat - toť otázka... nikdo nevymyslel návod :D

4 Beatricia Beatricia | Web | 7. listopadu 2014 v 18:23 | Reagovat

Je to nádherný a uchvacující článek, sonda do nitra. Máš pravdu, nejtěžší boje svádí jedinec sám se sebou, ve své mysli. Jsou k tomu třeba těžké zbraně, a to je zejména pevná vůle, odvaha a čestnost. A to jsou někdy pro mnohé nedostupné pojmy. ☼☼☼

5 LuiSummer LuiSummer | Web | 8. listopadu 2014 v 14:07 | Reagovat

Dokážeš skvěůe popsat své pocity. Uplně jsem se do toho vžila. Myslím že tyhle problémy má občas prostě každý. Občas když moc přemyšlím nad věcmi okolo sebe mám z toho akorát ještě větší zmatek a horší náladu. Mám pocit jako by moje mysl byla proti mě a já ji nedokázala ovládat. Myslím že to znáš. Každopádně také skvělý výběr skladby.

6 Wer Wer | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 15:18 | Reagovat

Skvelý článok a What Have You Done k tomu perfektne pasuje. Síce tento song od WT nemám príliš rada a nechápem, prečo ho kapela neustále hrá aj na koncertoch, keď majú toľko skvelých duetov, k tomuto článku sa to skvelo hodilo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015