--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

LINKIN PARK and Of Mice & Men - Vienna 2014

17. listopadu 2014 v 16:11 | Lory |  My Diary
Ještě před takovými třemi nebo čtyřmi lety, by mne ani ve snu nenapadlo, že by mi mohl někdo tak moc přirůst k srdci. A pokud ano, nikdy by mě nenapadlo, že to bude zrovna někdo jako jsou oni. Jestli jsem je ale ještě v pátek dopoledne milovala, nevím jak bych měla vyjádřit to, co k nim cítím dnes. Je to splněný sen, můj největší, ten, o kterém jsem si ještě do nedávna myslela, že se mi nejspíš nesplní. A pak to přišlo. Byly to tři měsíce. Pak najednou jen jeden, dva týdny... a v tu jsem se ráno vzbudila a uvědomila si: už dnes. Jednou jsem se bavila s kamarádem o Skillet. Neskutečně jsem mu záviděla, že je viděl. A on mi tenkrát řekl: "Já věřím, že tvůj první velkej koncert budou LP." tehdy jsem mu na to něco sarkasticky namítla, protože jsem tomu nevěřila, i když jsem v to tajně doufala. Byla to jedna z těch věcí, o kterých přemýšlíte, když usínáte. Jedna z těch vymyšlených a mnohdy nemožných představ. A teď je to najednou pryč. Byla jsem tam. Oni tam byli. A prostě zpívali. První okamžiky byly pro mou psychiku kritické, ztěžka jsem dýchala a snažila se uklidnit tu bouři, která se uvnitř mne rozpoutala. Zkuste si představit, jak strašně moc já je zbožňuju a kolik toho pro mě znamenají a teď najednou mají být pár metrů přede mnou? Některé okamžiky se zkrátka nedají popsat slovy nebo větami, je to něco, co se musí zažít, abyste pochopili, o čem ten druhý mluví. Nejúžasnější den v mém životě, děkuju, díky, díky! Thank you Vienna so much!



Když jsme se blížili k Vídeňské Stadthale, začala jsem panikařit. To, že jsme posledních pět kilometrů jasně zůstali ve frontě právě do zmiňované haly, by se ještě dalo překousnout v klidu, ale když pak člověk viděl, kolik lidí bez aut bylo v zástupech u vchodů... a to jsem tam prosím pěkně byla asi hodinu a půl předem. Nakonec ale ani nebyl nijak velký problém s parkováním a jelikož celá budova je poměrně přehledná, ani jsem nebloudila. Hysterčit jsem ale začala teprve tehdy, když jsem zjistila, že máme jiné lístky než všichni ostatní okolo. To bylo docela pochopitelné, jelikož jsme měli jiná místa, ale vysvětlujte mi to tehdy, kdy se obávám jakékoliv chyby - jak jsem později dozvěděla, údajně vedle nás stáli nějací fanoušci též z ČR, kteří se mi kvůli této situaci parádně smáli, haha, velice vtipné. Snad ještě nikdy v životě jsem neviděla tak velkou koncentraci lidí na jednom místě a už vůbec ne tolik lidí s LP oblečením. Co mě ale překvapilo bylo to, že asi polovinu lidí tvořili ti, kteří byli naprosto "normálně" oblečení. Obyčejné svetry a trička, jiní naopak košile a halenky. Co jsem potkala za lidi, tak jsem tam byla skoro nejvíc rocker já, nebo nejvíc asi ne, ale jedna z nejvíc. Neviděla jsem ani nikoho, kdo by měl rukavice, obojek atd... to snad vážně akorát tak já. Po nalezení místa pak následovalo asi hodinové čekání, což mi ale vůbec nevadilo, protože se člověk aspoň mohl rozkoukat, zkontrolovat mobil a kameru a všechno si rázně připravit či ověřit.


Coby předkapela jako první na řadu přišli Of Mice & Men. Upřímně řečeno nebýt toho, že jsou na THP tour společně s LP, nejspíš bych o nich ani nevěděla nebo bych je každopádně neposlouchala, ale za těch pár měsíců mi nakonec přišli k chuti a tak jsem se i na ně neskutečně moc těšila. Začali naprosto parádně zahajovacím singlem jejich alba, Public Service Announcement. (Po kliknutí by vás to mělo hodit na můj záznam z YT) Připadali mi úžasní, ačkoliv zvuk by se dal určitě zlepšit. Co mě ale zklamalo, nebyla skupina jako taková, ale lidé. Bylo vidět, že se všichni snaží publikum rozproudit, skáčí a pobíhají po podiu, svou hudbu si užívají, jenže diváci nespolupracovali. Skoro nikdo nezpíval, neskákal, netančil... nikdo si to neužíval, až na pár osamělých zvědnutých pravic, jako jsem byla například já a to mne mrzí, protože mi to přijde jako taková neúcta, dobře, řekněme, že většina lidí tam přijela kvůli LP, to já konec konců taky, ale je snad při nejmenším v našem vlastním zájmu si tu předkapelu trochu nastudovat, když už tam hrají, ne? Tak jsem nakonec byla skoro jediná v našem - měla jsem sedáka, podle mě asi nejlepší místo v sále, bylo tam skvěle vidět i slyšet - prostoru, kdo mával rukama a zpíval. Ale co, přijela jsem tam sama za sebe, ostatní mě konečně nemusí vůbec zajímat, ať si dělají, co chtějí.

U Feels Like Forever jsem se konečně dostala do rytmu, začala jsem pořádně zpívat a máchat rukama, protože před tím bylo všechno ještě tak nové, hlasité a rychlé... a přeci jen, tohle byl můj první koncert. Zpočátku jsem se bála, že nebudu vědět, jak se tam chovat, ale pak se ukázalo, že je to jako... jako kdybych to měla v krvi. Jako kdybych tohle dělala už mockrát a přesně věděla co a kdy. Skvěle načasované bylo i zasazení Bones Expossed, bohužel trošku pokulhával zvuk nebo aspoň mě se to zdálo, hlavně co se Aarona týče, ten čistý zpěv. Byla jsem neskutečně šťastná, když se také rozezněly songy Would You Still Be There a hlavně pak You're Not Alone, protože to jsou jedny z mých nejoblíbenějších písní od nich a vážně jsem doufala, že je uslyším. Bylo vidět, jak se celá skupina a hlavně pak Austin snaží dav rozproudit, vykládal v angličtině něco ve smyslu, že jsou tu jen z jednoho důvodu a to z toho, aby zvedli všechny ruce, protože dnes tu jsme kvůli LP. Publikum sice chvíli mávalo, jenže po chvíli zase přestalo, mě to vážně mrzelo, ačkoliv kluci na to musí být zvyklí, ale i přes to. Je pravda, že tenhle styl hudby každému nesedne, ale mohli by se aspoň snažit. V řadě přede mnou seděli dvě holky a nějaký kluk - dvakrát se zvedli a odešli, jednou se vrátili s pitím a podruhé s popcornem. Kruci, ty sem nepatří, to si jděte do kina nebo na hokej!
Též mě očarovala You Make Me So Sick, když všichni začali svítit světly a mobily, to bylo nádherné. Další skvělou peckou, kterou OM&M přinesli, byla The Depths. Tuhle písničku jsem si oblíbila především kvůli textu a zde ve Vídni byla skvěle podaná.


Podle mého byli naprosto skvělí a jejich vystoupení jsem si užila, i když jsem myslela, že zahrají víc než osm písniček a budou hrát delší dobu než půl hodiny. Pokud člověk na metalcore a podobnou hudbu není zvyklý a chtěl by si pustit celé jejich album najednou, nejspíš by z toho byl pak pěkně vyčerpaný a přišlo by mu to jednolité, ale jakmile je vidíte řádit na stage - to je něco nepopsatelného. Jeden by nechtěl, aby to nikdy skončilo. Hráli skvěle jako i stejně dobře zpívali, efekty a show mi přišly trošku ošizené, přeci jen, neměli žádné promítání atd. jen obyčejné reflektory, prostě taková amaterská skupina no. Líbili se mi, ale zároveň jsem si říkala, že jestli to bude takhle vypadat i u LP... tak jsem čekala víc.

Setlist, který předvedli ve Vídni:
Public Service Announcement
Feels Like Forever
Bones Exposed
Would You Still Be There
Another You
Identity Disorder
The Depths
You're Not Alone


Po jejich odchodu následovala asi třičtvrtě hodiny pauza, kvůli přestavbě stage. Trochu mě to zmátlo, protože jsem čekala, že to bude trvat tak čtvrt hodiny, než všechno připraví, maximálně půl. A to pak najednou začal doslova houstnout vzduch. Ty poslední minuty před tím, než je vážně uvidím. Na vlastní oči a konečně.
Přišli. Byli tam. Jen tak, jako by se nechumelilo, prostě přišli a začali hrát. Zpívali, skákali a já taky skákala a řvala, snažila jsem se stačit Chestrovu zpěvu a Mikeovu rapu, tleskat a mávat rukama do rytmu. Všechno bylo jinak, jako bych tam byla jen já a oni a bylo to úžasné. Byli tam. A byli to prostě... Linkin Park.

Užívala jsem si každou vtěřinu, bylo až nemožné, jak byli sehraní, všechno se vším souviselo a ladilo, zpívali a hráli božsky, protože jsou to zkrátka Bohové. Opravdu nevím, jak bych měla popsat vztah, který vůči nim vedu. Protože tohle už není jen láska, po tomhle večeru ne. Když si potom asi po třech písničkách Chaz sundal triko, nezbylo mi nic jiného než šílet. Pořád před sebou pak živě vidím ty jeho skoky, jak byli všichni na podiu živí a stejně nadšení, jako my.


GATS byl naprosto dokonale vybraný začátek, opravdu skvělá volba pro zahajující píseň. To vytleskávání do rytmu slova LIN-KIN-PARK a do toho melodie Guilty All The Same a počáteční intro The Catalyst, bylo v kombinaci s příchodem Chestera a rapem Mikea naprosto smrtící, myslela jsem, že se zblázním. Guilty, guilty, guilty! Hned poté nastolení peckou Given Up, začali rázem všichni vřeštět. U toho mistrovského screamu a zpěvu se nedalo být zticha, ani kdybyste chtěli.
Ani jsem nepředpokládala, že bych se dočkala téhle legendy, ale ano, nakonec hráli i Points Of Authority, což je jedna z mých úplně nejoblíbenějších původních skladeb a vlastně písní od nich vůbec, i když je těžké říct jich jen málo. A triumfální Shut up! které řval snad úplně každý, když přišel na řadu One Step Closer, klasika, bez které by to nešlo. Po chvíli byl slyšet úvod k Blackoutu. Moc bych chtěla, aby ho zahráli celý, ale bohužel jsem se dočkala jen začátku, jenže když jsem zjistila, že jako další má na něj navázat Papercut, tak mě to přešlo. Paranoia's all I got left! Ta úžasná spolupráce nás, publika, s nimi.


Když zazněly první tóny Rebellion, připadala jsem si na chvíli, jako kdybych právě s někým bojovala. Inu, je to zvláštní přirovnání, uznávám, ale nevím, jak lépe bych to mohla napsat nebo vyjádřit. Zběsile jsem skákala a mrskala rukama - mimochodem vedle mě seděl nějaký starší pán, rozeznala jsem, že nejspíš z Čech, myslím, že jsem ho několikrát praštila, jelikož se po mě pak pořád ohlížel s takovým, ehm, zvláštním pohledem - a mnohokrát se přistihla, jak mi přeskakuje hlas. Díky bohu, že mě nikdo v tom kraválu zas tak moc neslyšel, akorát jsem zjistila, že na videích, co se podařilo natočit, jsem neustále slyšet jak pištím... ale co, aspoň je to dokumentace toho, že jsem tam skutečně byla já, jelikož moje vřeštění je nenapodobitelné. A Runaway... nádherná - ale nezklidnila, spíše naopak.

Celkově jsem čekala, že z THP bude více písní, přeci jenom se podle toho jmenuje celá tour, ale nestěžuji si, naopak jsem za tohle ráda, protože mám takový pocit, že se tu ozvaly písně snad ze všech vydaných alb, což bylo něco úžasného - docházejí mi přídavná jména. Ale jestli jsem z THP skutečně chtěla nějakou písničku slyšet, tak to bylo Wastelands. A ano, vážně jsem se dočkala. Byla výborně podaná a užila jsem si ji. Prostě paráda. Nepopsatelně úžasný byl ovšem zážitek s Castle Of Glass. Bylo zajímavé sledovat, jak na tyhle "známější" písně všichni řádili nejvíc. Bylo to nádherné, až skoro pohádkové, ale když se pak obyčejný COG změnil v remxovou verzi, bylo to něco nepopsatelného.

Co mě ale naprosto dostalo bylo to, když Mike začal s Remember The Name. To bylo něco fantastického, jelikož mi je jasné, že na FM se na 99,9% nikdy nedostanu a slyšet ten song na živo, to bylo něco úžasného. This is ten percent luck, twenty percent skill Fifteen percent concentrated power of will Five percent pleasure, fifty percent pain And a hundred percent reason to remember the name, Mike!


Byla jsem najednou úplně na měkko, když hned po kombinaci Leave Out All The Rest s Shadow Of The Day a Iridescent a násladné Robot Boy začala sálem znít Burn It Down. Bylo to něco neskutečného, všichni vstali, i ti, kteří celou dobu seděli. Všichni zpívali a mávali rukama, poskakovali a ječeli. Bylo to nádherné, jako v jiné dimenzi, v jiném světě. Stejně tak jako legendární In The End, na který jsem čekala celou dobu. Tu píseň miluju, kvůli textu, kvůli klipu, ale především kvůli kombinaci a souznění hlasů s instrumentály a potom, co jsem slyšela tady, moje okouzlení ještě více vzrostlo, všichni... všichni zpívali. Vím, že video s touhle písní je dosti nekvalitní - to ony asi všechny, co jsou na YT, protože jsem musela zmenšit kvalitu, ale jinak je to vidět lépe - a je tam neustále slyšet můj pískot a falešný zpěv, jenže to se prostě nedalo, být zticha a nic nedělat...


Sice to bylo plánované, něco jako "pauza" ale stejně mi přišlo emotivní, když publikum vytleskávalo návrat. Málem jsem začala skákat lidem po hlavách, když mi došlo, že to co právě poslouchám, je Lost In The Echo. Pro mne má tahle píseň velkou váhu, mám jí mimo jiné už asi rok a půl jako vyzvánění a prostě toho pro mě hodně znamená, ten text, ty slova... ten hlas. Bylo to fascinující. New Divide a Crawling mi ještě více zvědly adrenalin, stejně jako What I´ve Done, u které jsem si nemohla vzpomenout na moje začátky - jelikož tohle byla první píseň, kterou jsem od nich slyšela a bylo fascinující a dojemné ji slyšet živě. I've becom so numb! Aneb další z původních pecek na sebe také nedala dlouho čekat. Bylo to jako kdyby se všichni chtěli vyřvat, měla jsem pocit, že všechno zlé odchází z touhle písní, vykřičím její slova do světa a ať to jen všichni ví. Přála bych vám zažít tu atmosféru, kdy se pak celou budovou rozléhalo zpočátku tiché a potom o dost hlasitější, stále se opakující Lift me up, let me go Lift me up, let me go. To bylo tak krásné, magické a kouzelné. Famozní bylo i Joeovo a Robovo sólo. Joe a elektro bylo sice už někde ze začátku, ale přišlo mi lepší zmínit to takhle najednou. A co se Roba s bicími týče... to nejde popsat, nechápu jak tohle člověk dokáže! Dav rozjařil i song Waiting For The End, mě to vrhlo do takové euforie, že jsem nakonec byla jako omámená a když nějaký čas zatím ještě k tomu přišlo Final Masquerade, ze kterého se mi chce většinou brečet, bylo to něco jako časovaná bomba. A pak to přišlo. Poslední tóny Bleed It Out dozněly a bylo po všem.


Bylo mi úplně jedno, že jsem celou dobu vypadala jako blázen, mlátila kolem sebe, zpívala a ječela, skákala, až ze mě nakonec tekl pod proudem, ale sakra já miluju Linkin Park, tak ať jen to všichni ví, protože proč zatraceně ne! Bylo to jako okamžik, když Rob odhodil paličky, ostatní trsátka a podobně. Chester předvedl svůj triumfální úskok - či jak to mám lépe nazvat. Vždycky jsem ho za to ve videích a LPTV obdivovala, ale když to pak najednou bylo naživo, bylo to snad ještě dokonalejší, než kdy před tím. A Mike... na Mikea jsem se dívala snad skoro celou dobu, nemohla jsem z něj spustit oči. Ta jeho kšiltovka a černé triko ze předu s bílým vzorem. Konečně, konečně... já ho konečně vidím! A najednou bylo všechno pryč. Ale nádherné. Thank you Vienna!

S pomocí mou a mých zdrojů - za které jsem neskutečně vděčná - se mi nakonec podařilo sem dát dohromady i setlist, který LP ve Vídni odehráli. Podle mého by tam mělo být všechno, i když se samozřejmě může stát, že tam nějaká maličkost vypadla. Každopádně lepší Tracklist si snad ani představit nedokážu, je prefektní. Píseň snad z každého alba, tak dokonale poskládané a ještě lépe zahrané. To byla slast... Videí mám spoustu, ale bohužel si mi strašně dluho nahrávají, protože mají velkou kapacitu a po většinou jsou i hodně dlouhé, zatím se mi podařilo na YT nahrát počíáteční GATS s Given Up, coby celý začátek koncertu a potom jsem dala přednost videu s In The End a Faint. Určitě ale hodlám nahrát všechny, myslím, ž nejspíš udělám ještě jeden separé článek, do kterého dám videa všechna...

♫ Intro The Catalyst / The Requiem
♫ Guilty All the Same
♫ Given Up
♫ Points Of Authority
♫ One Step Closer
♫ Blackout / Papercut
♫ Rebellion
♫ Runaway / Wastelands
♫ Castle of Glass
♫ Leave Out All the Rest / Shadow of the Day / Iridescent
♫ Joe Hahn Solo
♫ Burn It Down
♫ Waiting for the End
♫ Final Masquerade
♫ Wretches and Kings / Remember the Name
♫ Numb
♫ In the End
♫ Faint
♫ Lost In The Echo
♫ New Divide
♫ Crawling
♫ Until It's Gone
♫ What I've Done
♫ The Catalyst / Bleed It Out

Samozřejmě bych to nebyla ale já, kdybych neudělala psí oči a něco si z Vídně nepřivezla. Sice jsem si připadala tak trochu jako japončíci, co si všude kupují suvenýry aniž by ještě pořádně vlezli dovnitř, ale na druhou stranu, kolikrát za život se sem asi dostanu? A tohle nikde jinde neseženu, alespoň ne s tou vzpomínkou a atmosférou. Tohle triko mě absolutně uhranulo, i přes to, že stálo asi 30 euro - což se nakonec dalo čekat - jsem prostě věděla, že ho musím být. Je naprosto dokonalé, neskutečně se mi líbí, navíc jsem k němu ještě dostala LP pytlík - kde jinde bych ten sehnala! Spousta lidí si ho koupila před koncertem a rovnou si ho vzala na sebe, ale jelikož já mám asi měsíc nové triko, které jsem si celou dobu šetřila právě na tuto příležitost, tak jsem si tohle nové nechala domů... ale jen co půjdu do školy, určitě si ho vezmu, nedalo by mi to spát, kdybych věděla, že jen tak leží ve skříni, aniž by ho někdo použil či využil...



Druhého dne, když jsem se ráno vzbudila, pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že to, co se stalo minulou no, bylo skutečné. Až teprve to, když jsem zjistila, že nemůžu vůbec mluvit a celé tělo - hlavně pak pravá ruka, kterou jsem nepřetržitě mávala - mě bolí, jsem si uvědomila, že se to nejspíš vážně stalo. Mohla bych o tom vyprávět a psát do nekonečna, protože v tomhle ohledu mi nejspíš nikdy nedojdou slova a proto bych měla nejspíš teď přestat. Na jednu stranu mě zahlcuje poict beznaděje - to, na co jsem tak dlouho čekala a těšila se, je najednou pryč. A nic nového nepřichází. Před tím to byl příchod THP, co mě burdcoval. Pak čekání na Vídeň. A teď je to všechno pryč. Na druhou stranu jsem ale štěstím bez sebe, že jsem tam skutečně byla a že se mi sen vážně splnil. Co dodatk snad jen doufejme, že brzy zase přijedou.

Nevím, co ještě víc bych k tomu měla napsat. Některé věci jsou naprosto nelogické. Jiné nepochopitelné. Tohle je trošku od obojího nebo to tak alespoň moje hlava momentálně vnímá. Ještě před třemi roky by mě vůbec nenapadlo, že ze mě bude rocker případně metalista. Už vůbec by mě pak nenapadlo, že se dostanu na metalcore rockovej koncert. A co potom to, že se mi můj životní sen nakonec splní, i když jsem tehdy ještě nevěděla, jaký bude. Tohle byl te nejlepší večer, den, v mým životě. Doufám, že brzy zase přijedou. Až přijedou, půjdu znovu. Slyšíte, takže příště do Prahy! Ale nakonec - když nepojedou oni k nám, já pojedu klidně zase za nimi!

× 14.11.14. ×

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 17. listopadu 2014 v 17:48 | Reagovat

To je jedna z nejlepších reportáží a přesahuje už rámec blogu. Ta by se vyjímala v každém seriózním časopise.
Chápu tvé nadšení a jásání při produkci LP. Já to také prožívám i v soukromí.
Vylíčila jsi to brilantně, supermega parádně.♫♫♥♥♫♫

2 HockeyGirl HockeyGirl | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 19:02 | Reagovat

Hrozně moc ti závidím, i já bych na ně někdy chtěla jet, ale to se mi asi nepoštěstí. Ty věci jsou moc hezké a tak i fotky :) Tvé nadšení chápu, i když já na takovémhle velkém koncertě nikdy nebyla. Jen na menších koncertech českých nebo slovenských kapel, ale snad se mi taky někdy splní, že budu na nějakém koncertě, jako ty ;)

3 Faint Faint | Web | 17. listopadu 2014 v 19:54 | Reagovat

To bolo tak neskutočne nádherne napísané, až som skoro začala plakať.
Ten blbý pocit, keď to už vyzerá, že tam ideš a nakoniec nič z toho.
Strašne som tam chcela ísť, tak strašne. Pripadalo mi to ako skvelá kompenzácia za všetko čo sa tento rok stalo.
A presne ako si na konci napísala, že niektoré veci sú úplne nelogické, to tak vnímam.
Ja by som asi odpadla, kebyže uvidím Mikea ako tam hrá, rapuje, rockuje proste...
A rovnako ako ty, aj ja si prajem, aby sa to jedného dňa stalo skutočnosťou. Každý by mal mať právo aspoň raz vidieť svoju obľúbenú kapelu! :D
Ešte raz výborne napísané :)

4 Jane Rose ( SBéčKO ) Jane Rose ( SBéčKO ) | Web | 17. listopadu 2014 v 20:19 | Reagovat

Tak to je supééér :) dostalas předčasný vánoční dárek... protože o vánocích se plnijou sny!!! Věřím že jsi je neviděla na koncertě naposledy :)

5 Camilla Barnet Camilla Barnet | E-mail | Web | 17. listopadu 2014 v 21:19 | Reagovat

Uaaaa! Ten jeho hlas z tvého videa jakoby na "živo" zní líp jak v písníčkách na YT!!!!! :3333 Bože, to je fakt Bůh! ♥ Já nevím jako, ale kdybych tam byla taky, což je můj sen už dost dlohou, asi bych umřela blahem. :3 Jenže spí brzo umřu na to, jakou mám smůlu. :D
Jsem moc ráda, že sis to tam užila! :) Já jsem z toho taky celá nadšená totiž. :D Úžasně jsi to napsala! :)

6 viscovim viscovim | E-mail | Web | 18. listopadu 2014 v 0:13 | Reagovat

Sakra, strašně velká závist! ale přeju ti to :) Jinak, souhlasím s prvním komenářem, tahle reportáž by se klidně vyjímala v "normálním" časopise / novinách / webu.
Tenhle článek je naprosto super! ^^ :)
A navíc Castle Of Glass zní na tvém videu strašně dobře!

7 Yakubi Teera Yakubi Teera | E-mail | Web | 18. listopadu 2014 v 0:27 | Reagovat

tak s tímhle popisem tě asi netrumfnu, ale pokusím se o to :D akorát to beru trochu obsáhleji :D a i s meetkem a přípravou na cestu na koncert :D

8 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 18. listopadu 2014 v 0:38 | Reagovat

Ach, z tvého popisu je vidět, že kapelu Linkin Park máš opravdu ráda. Taky bych chtěla bezmezně a bláznivě milovat nějakou kapelu, ale asi na to nemám buňky.

9 Kessi Kessi | Web | 18. listopadu 2014 v 18:33 | Reagovat

Páááni to je ale dlouhý :D Ale nedivím se že jsi tak nadšená když je tak moc miluješ :D a metalcore je nejlepšíí :D I když já je neposlouchám já spíš BMTH atd :D Ale muselo to být fakt úžasný :3

10 LuiSummer LuiSummer | Web | 18. listopadu 2014 v 20:05 | Reagovat

Tak skvěle se to četlo. Hltala jsem každá tvá slova. Každopádně to musel být neskutečný zážitek. Já sama jsem nikdy v životě na žádném koncertu nebyla ale pokud bych mohla rozohodně bych neváhala. Protože miluju hudbu. Moji rodiče tomu ale bohužel zatím neporozuměli a koncerty jsou ztráta času když to máš na YT jak tvrdí. Což je podle mě blbost. Jsem moc ráda že se ti splnil sen! Asi to musí být skvělý pocit co? =)

11 Nats Nats | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 14:20 | Reagovat

Úžasně jsi to všechno popsala :) Úplně ti to závidím :) Samozřejmě v dobrém :) Poslední dobou se mi LP taky zalíbili :) Sice je neposlouchám moc často ale vždycky si ráda nějakou jejich písničku poslechnu :) To tričko je moc pěkné :) To probuzení ráno nejspíš nebylo nejlepší ale aspoň připomínka žes tam fakt byla :D To že se ti splnil sen je fakt úžasný :) Určitě si ho ještě splníš :)

12 - monika - - monika - | Web | 19. listopadu 2014 v 17:53 | Reagovat

... sen se ti splnil a já pevně věřím, že to nebyl tvůj poslední koncert LP ...

13 silluety silluety | Web | 20. listopadu 2014 v 13:52 | Reagovat

No tpč :DD :3 já bych se taky asi zesrala kdyby se mi tohle  stalo prostě :3 a tvůj kamoš byl na skilletech? :O oni sou dokonalý :3 <3 závidim strašně moc :3

14 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 20. listopadu 2014 v 19:17 | Reagovat

úžasné, úžasné.. to musel být ten nejlepší zážitek na světě, muselo to být naprosto dokonalé.. je vidět, že sis to opravdu hodně užila a to je dobře, hrozně moc ti závidím.. v dobrém slova smyslu :-) taky bych na ně jednou chtěla, ale to si asi počkám :-D :-D a jestli je někdy uvidím naživo tak asi umřu radostí.. Jedno mi řekni, jak si to mohla přežít? :-D :-D

15 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 20. listopadu 2014 v 19:25 | Reagovat

Stejně jsem se cítil před půlrokem v polsku. Bylo to neskutečné, přesně takové jaké popisuješ. Celé roky jsem o tom snil a najednou jsem tam byl a zpíval, skákal, řval, plakal. Neskutečný nářez.
Strašně ti přeju, že sis i ty splnila tenhle sen :)

16 Vall Vall | Web | 20. listopadu 2014 v 20:18 | Reagovat

Ty jsi byla na Linkin park?! :O
Já je sice moc neposlouchám, ale nějaké písničky se mi dost líbí!
OU! To tričko je vážně boží! (y)
Já ti to tak přeju. Musel to být hrozně veliký zážitek. Fotky jsou skvělé a článek taky.
Na mne tedy až moc  dlouhý, ale čtu i tak :-)
Z tvého článku, bylo ,,cítit'' nadšení a to všecko:-)

17 not-princess not-princess | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 19:12 | Reagovat

Týjoooo! Je to neskutečnéééé ! Strašně jsem ti přála, aby se ti tento sen splnil! Musel to být opravdu dokonalý zážitek... Když si uvědomím, jak jsem byla unešená z koncertu Mandrage, tak nevím, co bych dělala kdybych byla na Linkin Park :D :D !! Úžasný !!!

18 Lory Lory | Web | 23. listopadu 2014 v 11:02 | Reagovat

[1]: Moc děkuju, tenhle tvůj příspěvek mě vážně potěšil :)

[2]: Jsem si jistá, že se ti to taky jednou splní, tohle byl můj úplně první velký koncert a ještě před nedávnem, kdyby mi někdo řekl že tam pojedu, bych mu nevěřila :D

[3]: Chápu tě, já jsem byla takhle zklamaná, když byli ve Wroclawi... ale určitě ještě přijedou a ty se na ně taky podíváš. No věř mi, že jsem měla co dělat, abych tam sebou nepraštila, když se Mike objevil xD

[5]: Hlas na živo a hlas z CDéček se vůbec nedá srovnávat, bylo to úžasné x) Ale koukej, všechno zlé je pro něco dobré, určitě se taky dočkáš :)

[7]: Myslím, že o něčí trumfování tady nejde, ale na tom nezáleží. To meetko ti tak strašně závidím, příště musím taky! xD

[8]: Na to přijde čas, já jsem taky někoho takové hledala pěkně dlouho :)

[10]: Moji rodiče na tyhle věci sdílí stejný názor, řekli jednou za život a stačí xD ale však oni to ještě pochopí.... mimochodem díky :)

[13]: On byl na Skillet dokonce dvakrát :D Já jsem myslela, že ho zaživa uškrtím, když jsem to zjistila a obzvlášť pak, když mi potom všechno líčil.... taková závist xD

[14]: No já se taky divím, že jsem to přežila, myslela jsem, že až to všechno skončí, nejspíš pro mě bude muset přijet sanitka nebo rovnou pohřebák, jelikož z toho budu mít infarkt xD

[15]: Ani netušíš jak já ti tenkrát to Polsko záviděla xD Ale teď vím, že to celé je ještě lepší, než jsem si kdy představovala... díky x)

19 Hay. Hay. | Web | 26. listopadu 2014 v 1:31 | Reagovat

Lory, ďakujem ti za tento článok. Mala som ísť na koncert, ale  nepodarilo sa mi to, a teraz len čítam samé nadšené články :D Nedivím sa, že to považuješ za najlepší deň svojho života. Človek sa uvoľní, vidí niekoho, a počuje naživo niekoho, kto mu prakticky stále pomáhal, prostredníctvom hudby. Of Mice & Men mám veľmi rada, už asi cez rok. Viem si predstaviť, že pri The Depths by som tam asi odkvecla :D Ľudia sa teda majú hanbiť, že nespolupracovali... A to oblečenie... Teraz sa ľudia neškatuľkujú podľa oblečenia do módy, čo je niekedy aj škoda, ale na druhú stranu je to fajn. Ja som by som sa tiež asi obliekla pohodovo, predsa len, nech sa cítim dobre. A obrázok rockera môže pre každého znamenať niečo iné, no :)
Robot Boy, Leave All of the Rest, Burn it Down, Lost in Echo, New Divine, Waiting for the End, What I've Done, Rebellion... Mám pocit, že by som tento koncert ani neprežila, pretože všetky tie piesne, a aj všetky ďalšie, vo mne vzbudzujú emócie už len tak. Jedného dňa chcem ísť na ich koncert, LP počúvam už snáď odkedy si pamätám... Vyrastala som na nich.
Naozaj krásny článok, a to tričko je fakt perfektné :)

20 majas-serials majas-serials | Web | 30. listopadu 2014 v 22:29 | Reagovat

Tvůj popis/picity mi celkem dost připomínají můj první Metalfest, znám tu euforii. Ha jiné lístky, tak to mě už taky několikrát pěkně vyděsilo. :D Jo jo to máš jak na festivalech, někdo absolutně metalový -obojky trička všechno možný a pak potkáš lidi, který vypadají jako kdyby tam zabloudili úplnou náhodou. :D :D Neúcta, to mi připomíná když jsem čekala celý den na Cradle of filth a vysela jsem tam přes ty zábrany a bylo mi jedno, kdo přede mnou hraje, ono stát tam dlouho a čekat není nic moc a když tě ta skupina nezajímá nebo jenom neznáš písničky tak je to utrpení i když nechceš být neuctivá a to se neboj ty kapely, co jdou před headlinery s tím počítaj. :D Ten tracklist je vážně povedený, opravdu vybrali ty nejlepší songy, doufám, že je jednou také uvidím jo a to tričko je parádní. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015