--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Shatter me!

27. listopadu 2014 v 17:00 | Lory |  (psycho)úvahy a zpovědi jedné náctileté
Sedím u okna a hledíc na nebe přemýšlím. Bádám nad otázkami, jejichž odpovědi by mohly možná všelicos změnit. Sleduji nebe, kde by se nejspíš měly výjimat hvězdy. Ale nejsou tam. Je zataženo. Uvažuji, jestli ale některé věci není lepší nevědět, jestli bych nebyla radši zůstala od začátku slepá, protože mnohdy negativní ohlasy ostatních za to hezké stojí, na ostatních mi konečně nezáleží. Na druhou stranu, pokusme se být realisté, nemůžeme na pořád žít v pohádkách, jenže některá pravda bolí víc než jiná, už proto bychom se možná měli spokojit s tou neúplnou. Zkouším se vcítit do pocitů ostatních, pochopit důvod některého jejich chování, ale nedaří se mi to. Bezdůvodně to určitě nedělají, ale pokud ne, tak proč tedy?
There's no one to catch me if I take a dive...
Hledím ven a pozoruji, jak větev kdysi zdatného stromu bojuje s větrem. Ten strom býval mohutný a krásný, dnes je opadaný a seschlý. Zajímalo by mne proč. Kam tento svět vlastně spěje, tisíce intriků, gest a znamení téměř žádná, naděje se vytrácí. K čemu to. K čemu je nám všechna ta falešnost, všechny přetvářky. Proč tam ten strom stojí? Denně okolo něj projedou desítky aut. Je zarostlý křovinami a seschlý, ale přeci jen tam určitě kvůli něčemu stojí, akorát já nevím, kvůli čemu. A proč jsem tu tedy já? Nevěřím, že bychom měli osudem předepsané kroky, kterými se vydáme. Neveřím ani v to, že nějaký osud vůbec existuje, že nás někdo zeshora řídí. O tom, co uděláme a co se stane, rozhodujeme především my a naše vlastní činy, ale i přes to zastávám názor, že všichni jsme tady z nějakého důvodu a všechno, co se stane, se nestane zbytečně. V první okamžik mi jsou všechny věci jasné, tvářit se vůči okolí, že tomu rozumím, je tak snadné. Jenže ve skutečnosti je nechápu. Poslední rok plavu v moři předsudků a naivity. Buď se dostanu na loď, kdy se pro mne může každé slůvko změnit v chybu, všechno podezřívám nějakou nepravostí nebo podfukem, nikomu nevěřím. Kolikrát často úplně zbytečně si neustále opakuji to samé "ale co když, co kdyby..." na nekonečno různých způsobů. Nakonec tam, kde do sebe všechno zapadá, udělám já sama velkou trhlinu a tehdy začně do lodi zatékat. Když se mi podaří chytnout záchraného člunu, jsem potom zase v tom stavu, že nevidím ani to, čeho by si všiml každý normální člověk okamžitě. Jsem tak naivní, až mě to samotnou zpátečně udivuje. Ale nejlepší na tom je, že už kolikrát ani nepoznám, na kterém plavidlu se vlastně nacházím. Nechápu se. Začínám si čím dál víc uvědomovat, že tohle nejspíš nebude okolím, ale člověkem. Ačkoliv ten strom přece nemůže za to, že tam pořád stojí.

Hledám odpovědi na otázky, jak světlo, které nikdy nepřichází... padla tma a strom už není vidět, stejně jako se i nemožné zdá zodpovědět mé dotazy nebo aspoň některé. Mám strach, že si o mě lidé myslí něco, co nejsem. Že mě přeceňují... nebo naopak. Jednu základní věc ale pořád nejsem schopna pochopit. Proč tu všichni jsme? To je význam naší existence zde jen to, že zachováme populaci a zemřeme? To je málo, to přece nemůže být všechno. Čas plyne rychleji, než bychom si přáli. Opakujeme každodenní rutinu. Občas se zasmějem, občas popláčeme. Na něco se těšíme dlouhou dobu, jenže pak je to najednou pryč a člověk už nemá vůbec nic. Celý život jde za jedním jediným a když to dostane, náhled jako by ztratil smysl. Poháněla ho jeho touha. A ta je pryč. Všechno krásné trvá jen krátce a nakonec nám jako poslední stejně zůstanou jen smutné okamžiky a věci, o kterých budeme uvažovat. O lidech, věcech, pocitech... a občas i to dobré splývá se špatným. A pak, pak z nás zbyde jen prázdná tělesná schránka, jako z toho stromu. Už není vidět, ale i tak mohu s přesvědčením říct, že ze vnitř je prolezlý a jeho kmen dutý. Jenže stále stojí.
Potřebuji udat směr, abych věděla, kudy dál kráčet. jenže ukazatel už dávno zmizel. Zdá se mi to tak dávno a přes to jakoby včera. Chci být zase ta nebojácná holka, co se do všeho vrhala po hlavě. Jenže teď při důležitých věcech sedí tiše v koutě. Jsem slaboch, nic jiného. Kolikrát namočím kapesník a přitom vůbec nevím proč. Kamarádka říkala, abych byla ve všem upřímná. Jenže ono to občas nejde. Taky říkala, že bych mohla vybouchnout v nesprávný čas na nesprávném místě. Měla pravdu, stává se. So cut me from the line, dizzy, spinning endlessly. Somebody make me feel alive and shatter me!


If I break the glass, then I'll have to fly
There's no one to catch me if I take a dive
I'm scared of changing, the days stay the same
The world is spinning but only in gray
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Máte na výběr mezi vnější a vnitřní krásou. Co je důležitější?

Vnější krása
Vnitřní krása

Komentáře

1 Jane Rose ( SB ) Jane Rose ( SB ) | Web | 27. listopadu 2014 v 20:20 | Reagovat

Děkuju moc za hezké komentíky :) já zrovna nemám moc času, stěhuju se!!!

2 Lukáš Lukáš | Web | 27. listopadu 2014 v 20:24 | Reagovat

takové druhy zamyšlení miluju - jo líbí se mi to - každý člověk má zvláštní postřehy ze svého různorodého života

3 Beatricia Beatricia | Web | 27. listopadu 2014 v 21:43 | Reagovat

Krásné životní filozofické zamyšlení. Tvá úvaha je poutavě stylizovaná a hluboká. Máš literární talent. ☼☼☼

4 sarush ef sarush ef | Web | 27. listopadu 2014 v 22:28 | Reagovat

Mám pocit, že tě chápu. Že jsem na tom podobně. ale může se mi to jen zdát :)

5 Lory Lory | Web | 28. listopadu 2014 v 14:55 | Reagovat

[1]: Neděkuj... jo, to samozřejmě chápu x)

[2]: Souhlasím, taky články na tohle téma ráda čtu a jsem ráda, jestli to, co jsem se napsala já, by se s tím dalo srovnávat, díky x)

[3]: Moc díky, kéž by xD

[4]: Každý má občas pocit, že druhého chápe, ale vlastně druhého nikdy nepochopíme zcela, pokud nepůjdeme jeho kroky... ale na druhou stranu občas ani nemusíme, takže pokud si podobně rozpoložená, tak ti to ani nezávidím xD

6 J&amie Jackson J&amie Jackson | Web | 28. listopadu 2014 v 16:36 | Reagovat

...ehm
no...
já nevím.
prostě nemám slova. nějak mě to praštilo. vau.
(jinak jsem back xD)

7 not-princess not-princess | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 16:44 | Reagovat

Ahoop, promiň, že nepíšu k tématu ale chtěla bych se tě zeptat, jestli bych si u tebe mohla objednat design pro můj blog :)? Pokud ano hodíš mi na blog brosím odkauz na stránku, kde si o nšjmůžu požádat :) hledala jsem ji u tebe dlouho a marně:( !

8 Jane Rose ( SB ) Jane Rose ( SB ) | Web | 28. listopadu 2014 v 19:34 | Reagovat

Ahojky, mám u sebe článek který se tě týká, tak si ho přečti :) děkuju.

9 Jane Rose ( SB ) Jane Rose ( SB ) | Web | 28. listopadu 2014 v 20:17 | Reagovat

[8]: Nekončím... jen chci začít znovu na novém webu :) protože bych neměla to srdce vymazat si články galerii atd. jen abych mohla začít znovu na tom stejným blogu :( jednoduší a bezbolestnější je ten nový web :)

10 silluety silluety | Web | 29. listopadu 2014 v 14:14 | Reagovat

Bože O.o tohle je něco mezi vyprávěním (povídkou nebo tak) a ještě to jak uvažuješ O.o strašně božsky píšeš :) jináč s tím souhlasíma  nesouhlasim.. ono je to :D twl :D já nevím co na to mám napsat :D došli mi slova :D na tom není moc co chápat, a moc co souhlasit.. ale prostě. prostě je to strašně výstižný a tak :D ztratila jsem slova x_x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015