--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Talíř koblih a naše škola

10. listopadu 2014 v 16:15 | Lory |  My Diary
Deníčkovských zápisků není, jak je známo, nikdy dost a tak jsem si nemohla odpustit ani tuhle událost jen tak pominout bez povšimnutí a věnovat jí trochu prostoru. Bodem úrazu byl opět, jako je konec konců u mě skoro vždycky, správný výběr oblečení. Už jsem nechtěla být jako minule za burana a při nejmenším vás to naštve, když všichni ostatní mají šukně nebo šaty a vy jediní tam mezi nimi v džínskách - ne že by mi to normálně vadilo, ale tady jde o ten pocit atd. A tak i když ve výsledné fázi byly moje nejspíš jen černé punčochy, jsem se vhodně oblečená ukázala před divadlem dokonce i já. Díky bohu vlasy mám nad ramena, tudíž jsem s nimi nemusela nic vymýšlet nebo dělat a jen si je na jedné straně spíchla sponkou, aby to vypadalo jako aspoň o trošičku jiné vrabčí hnízdo než to, které nosívám obyčejně. A ano, konečně se dostáváme k tomu hlavnímu bodu večera aneb návštěva divadla. Nikdy v životě jsem v žádném větším nebyla, ale to nebyl jediný důvod, proč jsem se na úterní večer minulého týdne tolik těšila. Zatím se ukázalo, že máme letos skutečně štěstí na výběr lidí a tříd, kteří jezdí na výlety a různé přednášky s námi, ano, opět tam byly společně s námi ještě další dva ročníky nad námi, za což jsem byla vážně ráda, ne že bych o ty třídy nějak extrémně stála, mě by ve skutečnosti býval stačil je jeden člověk od nich...



Na rovinu se přiznám, že jsem z toho měla ze začátku tak trochu trauma. Všechny ty směsice pocitů a vyděšení typu: "Co když se ztratím? Zachovám se nějak nevhodně? Půjdu na špatné místo? Nebo se mi opět povede nějaký trapas?" Ale nakonec jsem byla ve správnou dobu na správném místě a dokonce ani žádný ten větší trapas se mi nevydařilo udělat - díky bohu. Na heslo "automat" - kvůli kterému se musím pořád smát a vlastně už ani nevím proč - jsme si vyzvedli lístky, vystáli frontu na šatny a po kličkování v labyrintu jsme se i usadili. Když v tu si uvědomím, že mi zvoní mobil. To bylo prostě jasné od začátku, že když nezabloudím já, bude to někdo jiný. Nejdřív jsem byla docela mrzutá, ale ukázalo se, že docela zbytečně a spíš z toho mám doteď druhé vánoce, přijde mi to strašně vtipné. Nejsem sobec ani nijak vyloženě škodolibá, ale tohle jsem si zkrátka nemohla odpustit.


Zazvonil zvonec, světla zhasla a my napjatě očekávali. A co že vlastně? Prvním pořádným divadelním představením, na které jsem se dostala, se tedy stal Saturnin. Původně jsem se toho obávala a tak jsem si říkala, že tam jsem především kvůli těm lidem, ale sakramensky jsem se spletla. Byla jsem nadšená, jak skvěle to bylo pojato. Především vtipné, ale místy i vážné a romantické. Jeden zvláštní sluha, mladý pán, krásná slečna, tvrdohlavá a šílená teta s jejím synkem, do toho menší potopa s pár komplikacemi a děj máme na světě. Bylo to perfektní, nevím jak nejlépe bych to mohla vyjádřit, ale myslím si, že většina z vás bude vědět, oč běží a pokud ne, stačí si zadat do googlu, tudíž nějak objasňovat dějství mi přijde zbytečné. Asi nejlepší scény pro mne byly: úseky s jelenem, u kterých se všichni popadali za břicho smíchy, nikoho nezajímalo, co dál se tam děje, všichni jen sledovali toho "jelena". Kluk pro všechno, tak by se to dalo označit. Vrcholem všeho této scéně přidalo na humornosti to, když na jevišti nechtěně spadly dva stromy - samozřejmě umělé a nijak nebezpečné, ale bylo to nechtěné a působilo to neskutečně komicky; další nesmrtelnou scénkou se pro mě stal úsek ala "Přinesl jsem červy!" Milouš na jednu stranu působil jako rozmazlený frcek, kterým skutečně byl, ale ty hlášky, to bylo něco nepopsatelného; a nakonec mě dostala pasáž s nemocnicí. Sice to svým způsobem ani moc vtipné není, protože to všechno bylo téměř reálné, až to bolí, ale ten způsob, kterým to bylo předvedeno... metál za to!


Co se hereckého obsazení týče, sice se tu nepohybovali žádní mimořádně známí - omlouvám se, jestli jsem někoho urazila, ale pro mě to tak bylo - herci, ale své role zahráli mistrovsky, že si ani neumím představit, jak by to šlo asi udělat ještě lépe. Saturnin: střelený, chytrý, šílený a mazaný. Naprosto dokonalý, i když jsem si ho podle úryvku, kterým jsem před představením četla, představovala trochu jinak, nakonec mi sedl do puntíku a do písmene. Dále mě zaujala slečna Barbora. Ze začátku jsem váhala nad tím, co si o ní myslet, ale ukázalo se, že postava na mě nechala sympatický dojem a byla skvěle ztvárněná krásnou herečkou Teresou Brannovou - pokud to dobře skloňuji. Nechce se mi rozebírat zvlášť každého z herců, bude muset stačit, že na mě všichni jako celek zapůsobili skutečně sehraně a kvalitně, ale za zmínku ještě určitě stojí teta Kateřina, se kterou si skvěle poradila Daniela Bambasová. Nesmím také zapomenout na originální vskuvku - předpokládám kvůli těm spadlým stromům - která pobavila snad úplně každého. O Pavlovi, Martě a co já ještě vím, jak dál to bylo. Sice jsem doteď nezjistila, jestli to bylo improvizované či ne, plánované nebo neplánované, ale bylo to skvělé a pokud to bylo skutečně kvůli těm stromům, tak jsem moc ráda, že spadly.

"Jde-li o člověka bez fantazie a smyslu pro humor, bude se v poloprázdné kavárně na mísu koblih dívat třeba do oběda...
Pak jsou lidé, kteří se při pohledu na mísu koblih baví představou, co by se dělo, kdyby někdo začal ostatní koblihami bombardovat...
A nakonec existuje třetí skupina lidí, které zmíněná představa láká natolik, že vstanou a uskuteční ji!"

Za bouřlivého potlesku se herci na jeviště ještě několikrát vrátili, než je tleskající publikum konečně nechalo odejít. Poté jsme se sebrali a odešli i my. Jsme sehraná třída a ačkoliv představení bylo úžasné, nejlepší vzpomínky budu mít stejně vždycky na zážitky s těmi lidmi, se kterými se denně vídám na chodbách nebo ve třídách. Byl to skvělě prožitý večer a doufám, že si něco podobného budeme moci zase brzy zopakovat.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 LuiSummer LuiSummer | Web | 10. listopadu 2014 v 19:01 | Reagovat

Tak to ti tedy závidím. Podle toho co jsem si přečetla to musel být velmi vydařený výlet. Já jsem v divadle tento rok také byla. A za týden jdeme na tři prasátka. Už se moc těším protože minulá hra Jane Yerové se mi moc líbila. U nás je tedy takové malé divadlo. Nic honosného ale i přesto se těším. Také se mi libí že to vaše třída a zbytek publika umělo ocenit,u nás někteří ze třídy ani netleskaly a přitom herci odvedly skvělé výkony. Co se dá dělat že? Jsou to nevděčníci. =D

2 silluety silluety | Web | 10. listopadu 2014 v 19:23 | Reagovat

No přesně :D prostě jde o ten pocit, když všichni v šatech a ty na truc v těch džínách :DD
ale v té sukni ti to slušelo :) a super, že na nějaké extra trapasy ani čas nebyl a všechno se vyvedlo :D závidím ti do divadla :) chtěla bych třeba do národního, ale je to drahý a přece jenom.. :D Brno, Praha :D hah :D trošku daleko, ale  do Brna by mi to též nevadilo :D

3 HockeyGirl HockeyGirl | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 13:42 | Reagovat

Divadlo jsem nikdy nějak moc ráda neměla, ale byla jsem na něm se střední, ale už někdy ve druháku v rámci češtiny. Teď už ani nevím, jak se to divadlo jmenovalo, ale je to hodně známé... Trapas se mi žádný nestal, jen jsem měla hrozný problém s obuví :D Musela jsem si vzít něco "nóbl" a jelikož nosím nejvíc tenisky, neměla jsem co na "nohy" :D Mamka mi tedy půjčila menší podpatky. Už v autobuse jsem myslela na to, jak asi dojdu takovou dálku z hlavního nádraží do divadla. A jak jsem si myslela, tak se taky stalo. Na podpatky prostě nejsem zvyklá, takže jsem se musela držet kamarádky jako klíště, protože se mi už první tři kroky udělaly puchýře a celé nohy mě bolely. Kamarádka se jen usmívala, jelikož ona je na takové boty zvyklá. Divadlo bylo na tři hodiny, ale nějak se to dalo přežít, seděla jsem s kamarádkou až na balkoně na kraji hrozně vysoko, takže jsme tam ani neviděly :D Ale mě to ani nevadilo... Jinak na té fotce ti to moc sluší ;)

4 - monika - - monika - | Web | 11. listopadu 2014 v 17:10 | Reagovat

... děkuji ... já jsem nebyla v divadle ani nepamutuju ...

5 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 12. listopadu 2014 v 16:22 | Reagovat

Ráda chodím do divadla :) My už jsme se třídou dlouho nikde nebyly, naposledy před rokem... a to možná bylo fakt naposledy :D Ale ani to nebylo nic extra, jakože bychom museli být super-skvěle oblečení, teda, alespoň já si nic nebrala :D Ale když jdu do divadla třeba s rodiči a hrajou tam i slavnější herci, tak si vezmu něco lepšího, to jako jo :D

6 majas-serials majas-serials | Web | 17. listopadu 2014 v 23:17 | Reagovat

Taky vždycky řeším společenské oblečení, protože to se v mé skříni moc nedostává, koukám, že to máme stejné. :D Divadlo podle tvého popisu muselo být super, nikdy jsem v žádném větším nebyla a asi ani na tak zajímavém představení, ale jednou bych chtěla jít na operu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015