--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Hide and seek a sick game of destiny

25. ledna 2015 v 14:48 | Lory |  (psycho)úvahy a zpovědi jedné náctileté
A jak jehlice na modřínu, jednoho dne opadala zastíněna půvabem mohutných stromů okolo, nechápajících její odlišnost. Chřadla až se z ní stalo malé smítko, které rozfoukal vítr do širokého okolí. Občas si připadám přesně jako ta jehlice. Nepochopená a odstrčená. Nevím, co je na tom pravdy, ale bývají časy, kdy podle ostatních dělám vše špatně. Jako kdyby už jen má samotná existence nebyla správná. Vykročila si pravou nohou a máš vykračovat levou; směješ se příliš nahlas a neumíš létat! A i když už se přesto člověk jednou přenese a řekne si, že je přeci jedno, co si o něm myslí ostatní, kteří ho neznají, přičemž to skutečně je jedno, přijdou jiné pohromy. Mám takový dojem, že se mi všechno hroutí. Jsou to jen záchvěvy, kdy je všechno dobré, jenže pak najednou nastane okamžik, kdy se ve mě nahromadí uschovaný vztek, zloba, ale zároveň i strach a ukřivdění. Tehdy stačí už jen přiložit malé polénko a oheň uvnitř mne vzplane. Zaplaví mě celou, nekontrolovatelně pronikne do okolí. Tehdy prý vypadám jako chodící mrtvola, která má sklony k sériové vraždě a následné sebevraždě.

Come and save me, from me... me. Cítím se jako ta jehlice. V jednu chvilku krásná uprostřed společenství dalších, stejných. Jenže děvčata mají takovu nemilou vlastnost, tudíž spojovat si vše podle vnitřních i vnějších souvislostí a ve všem hledat hlubší význam. Nebo to dělám každopádně alespoň já. A pak v určitém okamžiku stačí jen skutečně málo, aby takové dívčí mysli něco docvaklo. Ačkoliv nikdo nezaručuje, že je to skutečně pravdivé, jí to pak tak stejně připadá. Možná se urazí, bude naštvaná, ale nejčastěji jí bude do breku. Řekl "Nevím. Nevím jestli říct ano nebo ne." A i to prosté slovíčko "nevím" zabolí jako sebevětší odmítnutí, jelikož se jím snaží zamaskovat tu frázi znějící "ne", aby nezasáhla příliš prudce, přičemž výsledek je nakonec úplně stejný. Naděje jsou ty tam a je zbytečné něco nadále zkoušet nebo se ptát. Je to jako když si srovnáte všechny popsané listy papíru na stolku. Máte je seřazené podle čísla stránky a přesně víte, jak a kterou začnete nejdříve číst. Jenže potom zafouká vítr a hromádku vám ze stolu smete. Listy papíru se rozlétají všude možně a několik z nich se i ztratí. Je to jako prázdná místa v srdci, která se tímto utvořila a zároveň i zklamala. Myslela jsem, že jsem se srovnala. Ale opět jsem provedla něco, čím jsem způsobila přesně pravý opak. Když se poté snažím pravdu prověřit, abych se přesvědčila, že taková ve skutečnosti není, dojdu k dalšímu zklamání. Jak lehce se lidé, bez kterých nemůžeme my žít, dokáží obejít bez nás. Možná, že je to ale dobře. Od začátku je zde jeden a ten samý problém. Něco, přes co by nakonec kolečka stejně neklapala. A tak nechme to být, třeba mluví hvězdy o jiné cestě...

I přes to ale stačí tak málo, abych se opět uvrhla do sladké nevědomosti a naivity. Je to tak hezké. Ale nemožné i nereálné. Někdy je mnohem jednodušší zůstat v tom perfektním vymyšleném snu a nikdy se neprobudit. Zde jsem jenom já a ovládám, jak se lidé zachovají. Už tu nebude nikdo, kdo by mi přebral to, oč usiluji a říkal mi, že nejsem dost dobrá, jelikož teď to jsou oni, kteří nejsou dost dobří. Bylo by to o tolik jednodušší. Vážně nad sebou žasnu, jak se dokážu po boji vnitřně srovnat, ale pak stačí jediný pohled a já jsem zase od začátku totálně přeházená. Jak se mají modřínové jehlice? Když spadnou na zem, nepochopeny a ušlapány. Občas je všeho příliš moc. Chci snít. Ovládat život ve snu, jež nevlastním. A zapomenout na realitu.


Come on and save me
I'm loosing my touch
Day after day
Cause I miss you so much
Come on and save me
I'm loosing my mind
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | 25. ledna 2015 v 16:37 | Reagovat

Tak to bylo vážně nádherně napsané! Moc se mi to líbí a mám to taky tak:) Tuhle písničku miluju♥ Můžu si jí pouštět pořád dokola a nikdy neomrzí:)

2 adelsdiary adelsdiary | Web | 25. ledna 2015 v 16:39 | Reagovat

Je to nádherně napsané :33 Písničku jsem už někde slyšela a líbí se mi. Je hezká :3

3 - monika - - monika - | Web | 25. ledna 2015 v 17:04 | Reagovat

ahoj, vyhodnocení soutěže u mě na blogu:
http://monika-graphic.blog.cz/1501/vyhodnoceni-souteze-c-03

4 Beatricia Beatricia | Web | 25. ledna 2015 v 21:21 | Reagovat

Nádherný článek, krásná hra se slovy a procítěné pojmy.
Skladba je hezká, ani nevím, odkud ji znám.☼☼☼

5 Tyna* Tyna* | Web | 25. ledna 2015 v 21:51 | Reagovat

Díky mooc :) právě taky se mi líbí radši jednodušší :) tak jsem ráda :)

6 silluety silluety | Web | 26. ledna 2015 v 18:12 | Reagovat

Pane bože :o další dechberoucí článek :O ale vlastně.. chci žít v realitě, ikdyž je tak krutá, ale bez toho bych si všechno neuvědomila a neujasnila,.. všechno musí být těžší, aby pak přišlo to lepší :) - ikdyž teď to chci sakra všechno pryč doháje x_x

7 majas-serials majas-serials | Web | 28. ledna 2015 v 19:57 | Reagovat

Každý si někdy připadá odstrčený či nepochopený,já teda hodně často a u mě je největší problém, že si připadám, že mě nikdo nepodporuje. Morandi.. save me, to už budee hodně let, co jsem slyšela tuhle písničku. A jsem ráda, že se ti Strážci galaxie líbili, věděla jssem to! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015