--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Téma týdne: Útěk před smrtí

2. ledna 2015 v 19:56 | Lory |  Téma týdne
Smrt. V dnešní době téma dosti proláklé. Někteří o něm dokáží dlouze diskutovat, jiní se mu raději straní. Někdo má ze smrti strach, druhý tvrdí, že je na ni připraven, ačkoliv nikdo z nás nebude nikdy zcela připraven zemřít. Mnozí si myslí, že se jednoho dne dostanou do nebe či do pekla, zatímco ostatní jsou si jistí, že je tohle konec našeho bytí. Před smrtí se nedá nikam uniknout, každého z nás si jednoho dne najde a přijde si pro něj. Ale co když je všechno úplně jinak?

Osobně nevěřím v nebe, peklo, ráj, či jak se to říká. Nebe a zároveň i peklo jsou součástí života, jelikož obě z těchto situací a si vytvářímě my sami a naše činy. Zároveň ale musím protestovat proti tvrzení, že nic dalšího není. Je přeci hloupost, aby tohle bylo všechno. Je toto opravdu to jediné, co se od nás chce? Působí to, jako kdyby zachování populace byl jediný smysl našeho bytí. Není to trochu málo? Záleží především na individuálním přístupu konkrétního člověka, tudíž tady nechci a ani nebudu cpát vám ostatním svůj názor, ale za svou osobu mohu říct, že podle mého něco dalšího určitě je. Tento život, to čím se prodíráme momentálně, je jen jedna z etap a smrt je tou další, která nás čeká. Nevyhnutelná, děsivá, tajemná, krásná... a přesto i ona je součástí života, poněvadž vše souvisí se vším. Může to na vás působit jako jeden velký nesmysl, ale podle mého je všechno vzájemně propojeno. Peklo, život, smrt a ráj. A co bude dál? To jen těžko říci.

Jak si smrt představovat je pouze další z filozofických otázek, která už poměrně dlouhou dobu visí ve vzduchu a nejspíš tam ještě nějaký ten čas zůstane čekat na rozluštění. Ale víte, co se říká? Některá tajemství a záhady by nikdy neměly být odhaleny, pro dobro nás všech. Protože co když poté skutečně nic není? Měli byste potom větší důvod k tomu, si život užívat? Z jednoho pohledu sice ano, ale i přes to si myslím, že konečný výsledek by byl jiný. Měli bychom strach vystrčit patu z domu, nejlépe neustále zabarikádovaní, protože bychom nechtěli být vyzmizíkováni. Jelikož stopy po každém z nás jsou dříve nebo později smeteny a za pár let už nikdo nebude vědět, že jsme tu kdy byli. Ale i přesto, myšlenka představy smrti jen honosné a diskutabilní téma. Zastávám tvrzení, že záleží na daném člověku a na tom, jak se na celou svou existenci dívá. Pokud je tvrdě přesvědčen, že nic nebude, možná tohle je vážně všechno. Pokud ale věří, že pro něj přiběhne bílý kůň, třeba vážně přijde. Nebo přiletí anděl. Já nevěřím na anděly, podle mě jsou schovaní v nás, obyčejných lidech, i když o tom sami možná vůbec neví. Ale představuji si konec jako bílé nebo černé světlo. Tak nekonečné, fascinující s nespočetnou škálou možností a přeci tolik prázdné.


Teď ale k hlavnímu tématu této úvahy. Jak před smrtí utéct, když to prakticky vzato není možné? Já se zeptám spíše jinak. Proč vůbec utíkat? Proč se schovávat před něčím, před čím se schovat nelze, zatímco nám život protéká mezi prsty a jak je známo, nikdo nemáme času zrovna dvakrát na rozdávání? Proto nesnažme se o to. Nesnažme se o něco, o čem dopředu víme, že se nám nepovede. Zkusme se na to podívat pod trošku jiným úhlem. Jak nejlépe vytřít smrti zrak? Tím, že toho za život stihneme co nejvíce a budeme za to pyšní, vědět, že jsme po sobě něco zanechali a lidé na nás budou vzpomínat. Být hrdí na to, kdo ve skutečnosti jsme. Mějme radost z maličkostí, z toho, že se na nás někdo usměje nebo pozdraví. Berme věci z té lepší stránky, protože všechno zlé je pro něco dobré. Srovnejme se s námi samými a nenalhávejme si lži. Buďme sami sebou a pokud se to někomu nelíbí, je to jeho problém, ne náš, protože pokud se teď nebudeme chovat jako člověk, kterým jsme se narodili, tak kdy tedy? Později? Jaké později, žádné nebude. Narodili jsme se jako originály, neumírejme jako ubohé kopie. Musíme být teď a tady. Nenalhávejme si věci, které takové doopravdy nejsou, nepřekrucujme pravdu a smiřme se s realitou. Protože jiné východisko, jak být šťastný, neexistuje. Neutíkejme před skutečností. Neutíkejme před něčím, co nelze změnit. Smrt je naší součástí.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 M. M. | Web | 3. ledna 2015 v 9:52 | Reagovat

Tvoj článok ma veľmi zaujal. Ja tiež verím, že niečo po smrti existuje, nejde mi do hlavy, že by sme po živote len tak umreli a to by bolo všetko. Avšak, ja verím v to nebo, a veľmi dúfam, že sa tento život nekončí smrťou.
Ja patrím medzi tých, čo sa smrti boja, ale na druhej strane viem, že to raz príde a nijako tomu nezabránim. Skôr, či neskôr si ma to dostihne a príde aj môj čas.
Súhlasím s tým, že by sme si mali život užívať podľa seba, nie podľa druhých a veľmi sa mi páči, ako v poslednom odstavci píšeš o pozitívach, ktoré by sme mali hľadať hlavne v sebe. :)
Tvoj článok zaraďujem do výberu www.tema-tydne.blog.cz

2 Kačíí Kačíí | Web | 3. ledna 2015 v 12:08 | Reagovat

Úžasý článek!:OO Dřív jsem si myslela, něco podobného jako ty, že až umřeme, že budeme někde dál pokračovat, že tohle je začátek, ale postupem času, jsem se od toho odprostila. Nevím možná někde něco dál bude, ale nemyslím si to. Je fajn na to myslet, obzvláště pro ty kteří se bojí smrti, ale nemyslím si, že to tak opravdu je. Ale každý má jiný názor, i když osobně bych za to byla moc ráda:DD s posledním odstavcem naprosto souhlasím, každý budme jaký jsme, neměnme se, užívejme si každých štastných, ale i těch neštastných obdobích, protože ty štastné nikdy nezapomeneme a ty neštastné, tak z těch se poučíme a dají nám větší odvahu. Ano smrt je naší součástí, každý by se s tím měl smířit:)) Jak už jsem jenou psala, úžasný článek:OO:)

3 Vall Vall | Web | 3. ledna 2015 v 14:50 | Reagovat

Ahoj,
skvělé obrázky v článku!
Tohle téma se mi dost líbí, ale článek na něj psát nebudu...
Já se smrti dost bojím, ale máš pravdu na každého čeká, pro každého si Smrt dojde...
Každý má tady,nějaké poslání.
Já bych byla ráda, kdyby po smrti, bylo ještě něco víc, ale nevím.
Já si užívám, každou chvíli života a žiju ho na plno!
Ano, smrt je naší součástí.
Nádherně napsané a máš skvělé úvahy!

4 silluety silluety | Web | 3. ledna 2015 v 15:52 | Reagovat

Já ani nevím, jestli něco dalšího je či ne :D je volovina aby něco takovýho existovalo, ale zase je blbost aby nic nebylo :D jak říkáš :D
smrti se vcelku bojím.. protože si můžu žít krásnej život a jednoho dne to všechno  skončí.. fuj! To je hnusná představa :D celkově, co bude následovat po smrti a co budu dělat. Přece jenom budeme žít cca 75 let a pak musíme vydržet strašně dlouho, co prostě bude a tak :D
každopádně další skvělá úvaha :)

5 Kikča Kikča | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 12:29 | Reagovat

Dokonalá článek! Líp bych to asi nevystihla i já se sice pokusila na tuto tému něco napsat ale moje básen není ani zdaleka tak dokonalá, jako tvůj článek. Vážně mě to donutilo přemýšlet :o
Mě by rozhodně zajímalo, co se stane až zemřeme, jestli se narodíme znovu? nebo zůstaneme v pekle či v nebi.. Nevím... a z toho má strach asi každý. Smrt.. je to součást života :-) a to děsí asi každého z nás

6 Clawdia a Honey Clawdia a Honey | Web | 4. ledna 2015 v 17:29 | Reagovat

Ahoj, promiň že tě otravujeme, budeš pro nás (Clawdia a Honey) hlasovat tu http://cleodenile-monsterhigh.blog.cz/1501/mh-eah-grafik-2014-finale#komentare ? Rádi oplatíme ♥

7 Lukáš Lukáš | Web | 4. ledna 2015 v 18:01 | Reagovat

Jsem tu po delší době a musím říct Lory, že mě stále více překvapuješ (jsi lepší a lepší) jen tak dál :)

8 Klára Klára | Web | 4. ledna 2015 v 19:37 | Reagovat

Jsem u tebe na blogu poprvé, ale musím říci, že mi přijdeš jako neskutečně vyrovnaná osoba :)já jsem o životě a smrti nikdy nepřemýšlela, vlastně mě to ani nenapadlo. Možná proto, že jsem neměla čas, což jesti chápu podle tebe je dobře(?). Smrt jednou přijde, nevybereme si, ale můžeme jí oddálit.O rok-o dva. Nebo i o ten jeden blbej den, ale ten jeden den pro nás bude úžasným, když bude poslední. Kolik je lidí, co umřou mladí. A proč? Protože ja světe hromada "hajzlů", kteří jezdí jako hovada a připraví o život ostatní lidi. ano, to neovlivníme, ale když si každý den zapálíme, dáme alkohol, život si zkracujeme sami...

9 Luci Luci | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 21:00 | Reagovat

před smrtí nikdo neuteče, je to naše jediná jistota... jsem si jistá, že po smrti něco bude - otázka je co... věřím v reinkarnaci :) a ne na všechny lidi se zapomíná - na ty slavné se nikdy nezapomene... já si smrt představuji jako usínání, kdy se už nikdy neprobereme...

10 DorkaJ. DorkaJ. | E-mail | Web | 5. ledna 2015 v 12:41 | Reagovat

Hmh, zaujímavá úvaha a najmä posedný jej odstavec ma donútil k zamysleniu.
Či je po smrti aj niečo iné si naozaj netrúfam povedať, no verím, že naše duše niekde z niečoho museli vzniknúť a po opustení našich telesných schránok sa k tej hmote k tomu miestu kde vznikli a z čoho vznikli raz opäť pripoja.
Práve pre to ma štve keď ľudia odsudzujú druhých kvoli nejakej odlišnosti, alebo keď si zvolia cestu vedomého sebapoškodzovanie. Som totiž presvedčená, že sme svoje telá dostali s nejakým účelom. Aby sme sa mohli podieľať na hmotnom svete a aby sme konali tak aby sa na nás po smrti nezabudlo.

Vďaka za tv inšpiratívny článok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015