--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Na hada si nepřijdeš

8. února 2015 v 18:01 | Lory |  My Diary
S článkem deníčkovského charakteru už jsem tu nebyla už pěkně dlouho, přesněji to bude přibližně měsíc nazpátek. Za tu dobu se stalo spoustu věcí, ale nebyla nálada na jejich sepsání. Nevím, jestli je to tím, že si na mě zasedla paní Pochmurná nálada nebo zda mé rozpoložení způsobuje ten nečas venku, zkrátka se seběhly události s okolnostmi a skutek utek. Tolik krásných, ale zároveň i posmutných vzpomínek, ale času tak málo. Krom toho, že trpím sociální fobií, jsem na sobě začala sledovat i příznaky chronofobie. Je to fascinující a děsivé zároveň, jak všechno tak rychle uteče a zmizí. Najednou jsou ta dětská léta pryč a nikdo je nevrátí. Vím, že k dospělosti mám ještě hodně daleko, ale zároveň jsem si vědoma i toho, že k panenkám se znovu nevrátím. Dost věcí jsem si uvědomila a srovnala v hlavě, výsledky, ke kterým jsem došla, se mi z jednoho úhlu pohledu hnusí, ale hned z druhé strany jsem ráda za to, že jsem konečně něco dořešila. Ačkoliv se domnívám, že stejně ještě nic není vyřešeno definitivně. Stop ale mému choromyslnému nostalgickému vzpomínání a pojďme se podívat, co se za ten měsíc stalo nového, pokazilo starého a znesvětilo současného...



Já jsem holka!
Od minulé a zároveň mé první návštěvy většího divadla už je to taky nějakou tu chvíli zpět, ale v polovině ledna jsem si tento výlet zopakovala. Zúčastnění lidé byli v podobné sestavě, až na pár výjimek, u jedné z nich mě to trochu mrzí, ale stane se, konec konců to není můj problém a teď už mi to může být jedno. Konečně jsme vytáhla ze skříně své jediné šaty. A ani jsem moc mrtvolně nevypadala, jen černě. Zhlédli jsme představení "Holka nebo kluk", ve skvělém provedení a dobrými herci. Dlouhou dobu jsem se tak nezasmála, některé hlášky se vážně povedly. Už jenom ta představa, že by jste chtěli celou domácnost plnou krom samotných příslušníků rodiny také sluhů a kuchařů, udržet bez žen, je poměrně humorná. Vše doprovázeno nehodami a náhodami, které každodenní rutina ala život přínáší, ale i realisticky nemůže. Ten večer se mi moc líbil a užila jsem si ho.

Velká šestka
Týden před samotným pololetním vysvědčením probíhal v rámci možností volněji, než-li většina ostatních. Na jeden celý den se nám dokonce poštěstilo úplně z budovy vypadnout. Jeli jsme ještě se třídou pod námi do blízkého města na přednášku týkající se plazů a poté do zoo. Ne, že bych hady zrovna dvakrát milovala, ale dokud nezačali lézt po zemi a lidi je po sobě neházeli, byla jsem v pohodě. Pochovat jsem si ani jednoho ale nedokázala, stačilo mi ho pohladit, ale mazlit se s hadem vážně nemusím - od toho jsou tu jiní. Přednáška byla zajímavá, kupodivu i přes to, že se netýkala zrovna mého oblíbeného témata, jsem se nijak nenudila. Poté následovala procházka zoo. Bohužel ale nebylo zrovna ukázkové počasí - paradox je, že ještě den před tím bylo teplo a svítilo sluníčko - a tak se většina zvířat schovávala ve svých doupátkách a my mrzli venku. I tak se mi ale výlet líbil, byla jsem s fajn lidmi a vyjít si na čerstvý vzduch nikdy příliš neuškodí.



A jednu opici jsme nakonec umořili až skoro k smrti. Zajímalo by mne, jak asi vypadám já, když spím.

Pololetky
I poslední písemky už pominuly, známky jsem si stáhla a naše školní kostra Alfons ze mě měl určitě radost, když jsem si s jeho pomocí vylepšila biologii, ačkoliv to bylo s odřenými zády, ale na to se mě za pár měsíců nikdo ptát stejně nebude, nakonec ani na známky, co mám teď. Byla jsem jak na trní, když přišlo na rozdávání těch slavných papírů. Opět se mi totiž houpala na hraně angličtina a já nevěděla, co dostanu. Jak velký to je paradox, když z nejoblíbenějšího předmětu mi vychází jedna z nejhorších známek... je to vůbec možné? Ale něco v duši mi říkalo, že se na mě štěstí usměje a tak se i stalo. S pololetním výpisem jsem tedy více než spokojená, i když je zase o něco málo horší než ten minulý, ale to nevadí. Hlavně jestli jsem spokojená sama se sebou, to je pro mne momentálně podstatné nejvíc. Po skončení dne jsme se vydaly do KFC. Díky bohu jsme tentokrát nepotkali jisté tři lidi, kteří si minule museli sednout za nás a my tak ceou dobu poslouchali, jak se smějí jako postřelené slepice s jedním volem uprostřed. Ach, jak mě tyhle lidé vytáčí.
Následující den volna - oh, jak dlouhý čas nám to dopřáli na odpočinek! - jsem jela poprvé tento rok s rodinou na lyže. Byla to docela sranda, jelikož mé lyže mi byly loňský rok malé a tak jsem dostala k Vánocům nové, na kterých jsem teď stála prvně. Když pominu, že jsem se druhý den nemohla pohnout a vyjít schody, řekněme jen to, že to byla fuška. A nabourat do plotu se také nepodaří každému! Zkrátka si umím vypočítat trasu, k tomu se nedá nic jiného dodat. Na lyžovačku jsem pak vyrazila ještě jednou tento týden. Byla zima, ale sluníčko a sníh dobrý.


Jeden by se z toho zbláznil
Hned po opětovném nástupu do školy nás ale nikdo nešetřil. Písemkami se to jen hemží a já nevím, kam skočit dřív, hlavně proto, že se mi nikam skákat nechce. A obecně bych nejraději nedělala vůbec nic. Přes týden po prázkách jsem se "nudila" - zkrátka mě nebavilo se učit a potřebovala jsem si pročistit hlavu - a tak jsem sebrala satré triko a pokreslila ho s TDG. Je celkem odfláklé, ale mě se líbí. Ze zadu jsem napsala Break, protože mě jiný song v tu chvíli nenapadl. Vcelku mě ale překvapilo, když mi ho po příchodu do školy dvě osoby pochválily - což se mi se Skillet nestalo - a dokonce mě pak odchytla jedna holka, kterou ani neznám osobně a ptala se mě, kde jsem ho koupila. Co se týká oblečení, stejně tak zajímavé bylo i přijít jednou tahle v růžovém svetru. Lidé na to u mě poslední dva roky nejsou zvyklí a byla docela sranda sledovat reakce některých. "Nejsi nemocná?" Obzvlášť pak je sranda zaregistrovat úhlavního nepřítele, jak si mě udiveně prohlíží - haha. Nová strategie: proměň slabiny v esa a ostatní se nebudou stačit divit.
Na konci tohoto týdne jsme byly na focení. Dalo by se to nazvat jako nějaké první "neprofesionálně profesionální focení". Kamarádka se amatérsky věnuje fotografování, ale je v tom vážně dobrá. Její fotky jsou nádherné a jednou to určitě někam dotáhne. Díky ní jsem také získala pár fotek, kde vypadám jako člověk. Ten den byl celkově povedený. Byla sranda pokusit se zachytit naše supermanovské lety ala skoky z kopce dolů - škoda, že se nezdokumentovaly ty dopady. Ještě dnes zjišťuju, kde všude mám bahno.


Určitě jsem něco důležitého zmínit zapomněla, ale možná si ještě vzpomenu. Stejně, co znamená pár dní v životě jednoho nevýrazného tvora v miliardě? Pro někoho možná nic, ale pro mě jo. Protože těch pár dní je nakonec to jediné, co mám. Nepodstatné úsměvy, gesta a hlášky. To je to, co naplňuje můj život. A tak jdi, jdi pryč, protože já už tě nechci, mrzutá nálado!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 HockeyGirl HockeyGirl | E-mail | Web | 8. února 2015 v 18:15 | Reagovat

Moc pěkný vzhled ;)

2 Rosetta Rosetta | Web | 8. února 2015 v 20:41 | Reagovat

WOOOW moooc krásný nový design i popisky jsou supér :) moc krásný fotky ze všech dní... já mám nejradši z hadů Kobru, taky ji mám vytetovanou na levým rameni <3 to tričko se ti vážně povedlo!!! To muselo být skvělý šokovat okolí v jiných barvách :D

3 Angelique Angelique | Web | 8. února 2015 v 22:31 | Reagovat

tak to my jsme před vysvědčením měli týden písemek a ani po něm nám nedali pokoj :D jinak moc krásný design..ta hlavní fotka je skvělá :)

4 silluety silluety | Web | 9. února 2015 v 17:00 | Reagovat

:DDDD přesně! Mě se taky podařila nabourat do plotu :D sem si šla po celodenní jízdě zpět do hotelu a tak si to jdu v těch lyžákách nebo normálních botech (už nevim) s těma lyžama a v pohodě. Zatočíme já to nevyberu, zamotaj se mi nohy a podrazim si je zrovna a prostě spadnu :DDD máma se mě strašně smála jako co mi je :D tak aspoň nejsem sama :D
jinak u tý přednášky či co to bylo s těma hadama bych to měla podobně.. pokud prostě nezačnou lidi pištět, házet s něma a prostě tak, tak bych byla též v pohodě :D
mělas super měsíc :)) jinak strašně pěknej vzhled :3 <3
jinak strašně moc děkuju za tvůj komentář :) upřímně ani nevím, co si těmahle článkama chci dokázat O.o ale vždykcy to tak strašně přijde x_x jinak s tím útěkem by to asi nebylo nejlepší jak sem tak nad tím přemýšlela :/ by po mě vyhlásili celostátní pátrání a udělali ze mě ještě většího vola než sem x_x asi to vážně škrtám.. každopádně moc děkuju :)

5 Kikča Kikča | E-mail | Web | 9. února 2015 v 17:12 | Reagovat

Tak my jsme týden před vysvědčením psaly samý písemky, dohánělo se... Docela jsem z toho byla na větvi... :)) Ten nový design je prostě WOOOOW!!! :-)) valím oči, povedl se!!
Chtěla bych vidět pohledy jiných, když tě viděli v jiné barvě :-D musela to být sranda :-)) :-DD

6 adelsdiary adelsdiary | Web | 10. února 2015 v 16:23 | Reagovat

Týden před vysvědčením jsem naštěstí marodila, takže jsem se vyhnula testům :D Naštěstí... :D No, ale do zoo bych chtěla taky. Já mám ráda hady a dokonce jsem jednoho měla kolem krku. Byl to škrtič (Anakonda) a dokonce jsem se s ní i mazlila. Lepší stejně byla korálovka, která se mi snažila dostat pod tričko, ale to jiný příběh. A ty opičky jsou strašně moc roztomilý :33

7 Lory Lory | 11. února 2015 v 10:17 | Reagovat

[2]: Díky, to mě těší :) jo byla to docela sranda xD

[3]: Však on si s námi taky nikdo nebere žádné servítky... děkuju moc, zrovna od tebe si toho hodně vážím x)

[4]: No a teď si vezmi, že jsem do toho plotu narazila za jízdy a ještě s lyžema xD no však já jssm ty stinné okamžiky nezmiňovala, to si zase nemysli. To je úplně v pohodě,  já vím jak se asi cítíš. Když na mě tohle přijde, je častokrát psaní to úplně jediné,  co mi pomůže. A kdyby si teda s něčím potřebovala kdykoliv pomoc,určitě se ozvi, žádný problém :)

8 Beatricia Beatricia | Web | 11. února 2015 v 22:14 | Reagovat

Nádherný deníčkový článek ze života. Takové já nejraději čtu, protože jsou prožité. Také ilustrace jsou zvoleny výborně k tématu. Velice povedený článek.
Já se hadů bojím a nemohla bych je ani pohladit, natož pochovat. ☼☼☼

9 Elis Elis | Web | 12. února 2015 v 15:03 | Reagovat

Krásně napsaný článek, ráda jsem si ho přečetla... k hadům mám kladný vztah a ráda si je pohladím i pochovám, pokud mě nebudou chtít uškrtit nebo zhltnout...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015