--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Kostičas || Recenze

22. března 2015 v 14:18 | Lory |  Recenze
Originální název: The Bone Season
Anotace: Příběh začíná v roce 2059. Devatenác­tiletá Paige Mahoneyová pracuje v londýnském kriminálním podsvětí, kde působí jako jakási "spojka" či "posel" - je krajinochodec, zvláštní typ jasnovidce, a díky svým schopnostem se dokáže vnořit do mysli druhých lidí. Žije v represivním režimu Scion, kde páchá velezradu už jen tím, že dýchá. Jednoho dne se její život navždy změní. Je přepadena, unesena a převezena do někdejšího Oxfordu, města, které před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam je Paige vydána na milost a nemilost Strážci, nejkrásnější, ale zároveň nejděsivější bytosti, jakou kdy potkala…
Díl: 1
Nakladatelství: Host
Autorka: Samantha Shannon
Rok vydání: originál 2013, ČR 2014
Žánr: Sci-fi, román, fantasy
Prostředí: Londýn, později Oxford budoucnosti
Počet stran: cca 450
Úryvek: Ukázku z knihy si můžete přečíst na tomto odkazu.
Mé hodnocení:
Abych byla zcela upřímná, ke knize jsem se dostala jen kvůli povinné školní četbě a přestože jsem o ní i předtím věděla a trochu jsem ji i znala, bez této povinnosti bych si ji nejspíš nikdy sama od sebe nepřečetla. Můj prvotní pokus ztroskotal na prvních dvaceti stránkách. Skutečně jsem se snažila číst dál, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem ji ve stejném stavu po dvou měsících vrátila zaprášenou zpět do městské knihovny. Na podruhé jsem se k ní vrátila asi až po dalším měsíci, jelikož jsem byla nemocná a potřebovala jsem nějak napsat práci do školy ohledně četby a tak dále, to se z internetu bohužel vyčíst nedalo. Kvůli viróze jsem byla neustále zalezlá v posteli, z hudby mi třeštěla hlava a z počítače tekly oči. Knížka byla tedy to jediné, co jsem mohla dělat, abych se neukousala nudou.



DĚJ
Na rovinu říkám, že prvních odhadem padesát až sto stránek byly pro mě nepředstavitelná muka. Byla jsem z děje tak strašně zamotaná, že už můj mozek nestíhal vůbec pobírat informace z jedné uplynulé stránky. Všechny ty zkratky, jako je DNH, syndikát nebo Scion, mi utvořily uprostřed hlavy jeden velký chaos, ve kterém jsem plavala. Podle anotace - která mě mimochodem vůbec nezaujala, protože působila jako nějaký typický dívčí román - jsem vůbec netušila, do čeho jdu a tak mě postupné odhalování děje nepřestávalo překvapovat. Po tomto úseku se ale všechno rapidně změnilo. Musím uznat, že nevím o žádné knize, která by si mě v poslední době takhle přichytila. Ze začátku jsem si myslela, že to bude nepředstavitelná blbost, ale u konce jsem se nemohla od knihy odtrhnout, byla jsem vzhůru až do půlnoci, přestože jsem měla teplotu a bylo mi špatně. Hned jak jsem se vzbudila, musela jsem se natáhnout na skříňku právě pro Kostičas. To došlo až k tomu, že mám svůj nový osobní rekord, tudíž ten, že se mi podařilo skoro pětiset stránkovou knihu přečíst za tři dny, což je pro mne skutečně výkon.
Pokud se přesunu k ději jako takovému, počítejte s tím, že ze začátku budete úplně mimo, stejně jako já a i většina lidí, se kterými jsem o knize mluvila. Příběh se nedá absolutně předvídat, což je to, co mě na knize tak fascinuje. Nemáte šanci vypozorovat - až na jednu věc, kterou kvůli spojlerům zatím nebudu zmiňovat - co se v příští kapitole stane. Začátek knihy mě dějově moc nezaujal, ale všechno musí mít nějaký úvod, pokračování už bylo o mnoho zajímavější, především po přepravě do Prvního Šeolu. Zde se to celé ještě chvíli táhlo a couralo, ale po brzké době se vzrůšo rozjelo. Bylo fascinující očima hlavní hrdinky prožívat všechno to, co se na tak vzdáleném a přitom ne úplně nerealistickém místě, děje. Člověk se na jednu chvíli úplně vžil a nejen co se týče Refájců a jim podobným věcem, ale i jejích návratů do minulosti, bláznivému zamilování do Nicka a zjištění, že patří mezi vidoucí. (Ano, ze začátku jsem měla snahu vysvětlit vám tyhle pojmy a oč se jedná, jenže to bych mohla rovnou přepsat celou knihu, proto to prosím berte tak, že nedostanete moc spoilerů a dějově je to spíše recenze pro jedince, kteří už ví, o čem mluvím.) Teď udělám velký skok a přesunu se až k závěru knihy. Vcelku mě překvapilo, jak autorka přeskočila několik týdnů příprav a šla rovnou ke dni útěku, což mi ovšem nijak nevadilo, ba naopak. To, co se odehrálo mezi Strážcem a Paige jsem očekávala od začátku a docela jsem se na to těšila, četlo se to hezky. Posledních pár stránek mě málem dohnalo k pláči, což se mi taky často nestává. Vzniká tu jeden velký paradox, což je ale z pohledu autorky geniální tah pro to, aby čtenáři nedočkavě vyhlíželi pokračování...


POSTAVY
Paige Mahoneyová -
S hlavní hrdinkou se čtenář má příležitost seznámit nejlépe, vcelku logicky, když je kniha psána ich formou. Působila na mě jako pohodová devatenáctiletá dívčina, která to v životě neměla zdaleka jednoduché, ale i přesto se nevzdává a je odhodlaná bojovat. Její promyšlená osobnost mě zaujala a místy mi připomínala i mě samu, ačkoliv v mnoha jejích rozhodnutích jsem s ní zásadně nesouhlasila. Je to statečná a rozhodná dívka, i přesto se ale ukazuje, jak slabá ve skutečnosti zevnitř je. Soucítím s jejím strachem. Bojí se toho, že kvůli svému daru, krajinochodectví, mají o ni lidé zájem, jenže o její pravou podstatu, obyčejnou holku, ne.

Strážce - Přestože Paige ho ze začátku doslova nenáviděla, já jsem si ho oblíbila od prvních řádků, i když se nechoval zrovna mírumilovně, cosi na něm se mi zalíbilo. A nakonec jak se říká, láska má blízko k nenávisti, a proto jsem se ani nedivila, když se ukázalo, že celou dobu hraje na světlou stranu, ale tak trochu i na svou vlastní. Kvůli jeho tajemnému popisu člověk těžko může něco více vyvodit. Je to Refájec, tedy ne člověk, přesto mi ale člověka častokrát připomínal. Na svůj druh pozorný a zakládající si na důvěře, co na něm ale nejvíce obdivuji je naprostá nepředvídatelnost. Pro mne oblíbená postava.

Nashira - Jedním slovem bych ji popsala asi takto: mrcha. Je to klasický záporný článek, strůjce všeho neštěstí. Zákeřná, podlá, zlá a sadistická. Její krvelačnost se též nezapře, stejně jako ani proradnost. Ženské záporné postavy ať už ve filmch nebo knihách si většinou neoblíbím, naopak zůstanu u stereotypu - vždyť od toho zde jsou. Z mého pohledu tedy vysoce neoblíbená postava.

Kniha obsahovala skutečně hodně postav, některé hrály malou roli - jako byl třeba Seb - jiné větší, ale i přesto všechny byly velice podstatné. Jako jednu z nejvíce oblíbených bych asi zařadila Nicka. Něco mě na něm, jak to říci, přitahovalo. Dále musím poznamenat například Liss, u které mě mrzelo, jak dlouhou dobu se řešila její záchrana a sehnání nových karet a nakonec zemřela kvůli pádu, jež se nijak výrazně neprožíval. Také zmíním Julliana, což byl společně s Liss jeden z Paigeiných přátel v Prvním Šeolu, v jeho případě jsem zvědavá, jestli je stále ještě naživu, jelikož z konce knihy to nevyplývá. Jako Pečetě též ještě zmíním Jaxona Halla - coby vůdce - Nadine, Ezekiela, Elizu nebo Danicu.

STYL PSANÍ
Samantha Shannon je v dnešní době označována za velice nadanou spisovatelku, některými dokonce nazývána jako nová Rowlingová. Toto označení se mě osobně ale příliš nelíbí, myslím, že by neměla být známa jako něčí podobizna, ale pod svým vlastním jménem. Co se mi na knize krom promyšlenosti a děje líbilo asi nejvíc, byl styl psaní. Už dlouho jsem nečetla knihu, která by byla tak dobře napsaná. Zkrátka jsme si sedli. Autorka dokáže napnout a popsat místa tak, že si je čtenář hned dokáže barvitě představit a přitom to není nijak zdlouhavé, což se mi líbí. Mohla bych věci, které napsala, číst celé noci, nehledě na to, co je vlastně jejich sdělením. Zde je tedy ode mne veliké plus.

OBÁLKA
Obálka knihy je jedna z prvních věcí, co na ní asi náhodného kolemjdoucího zaujme. Když se na ni člověk podívá poprvé, nejspíš mu toho moc neřekne, ale zaujme ho grafické zpracování - alespoň u mě to tak tedy bylo. Pokud už ale máte knihu přečtenou, zjistíte, kolik toho všechny ty - s prominutím za tohle vyjádření - čmáranice znamenají. Že se zde ukrývá znak Scionu a zároveň i ciferníky. Proplétání paprsků mezi textem musím také pochválit, působí to přehledně a zároveň velmi zajímavě. Originální verze obálky se mi upřímně líbí o trochu více, protože jméno autorky je až v dolní části, i tohle je ale moc pěkné.

TRAILER
Na to, jak z anotace knihy člověk nevyčte prakticky vzato téměř nic krom toho, že se příběh odehrává v budoucnosti a že hlavní hrdinka potká jakéhosi záhadného Strážce, do kterého se s největší pravděpodobností nakonec zamiluje, trailer toho vypoví o poznání víc. Narazila jsem na něj až u psaní téhle recenze a musím říci, že se vyvedl. Není tam toho ani málo ani moc, ačkoliv nevím, jestli by to náhodného sledovatele donutilo knížku si koupit, eventuelně půjčit a přečíst. Inu, posuďte nakonec sami:


MŮJ CELKOVÝ NÁZOR
Knížka mě zaujala až napodruhé a ze začátku jsem se jí obávala. Nakonec se ale ukázalo, že je to skvěle napsané dílo. Její nepředvídatelný příběh mě uhranul, stejně jako jsem si i oblíbila některé postavy. Vše na sebe navazuje a souvisí, nenajdete moc slabých míst. Autorčin styl psaní bych popsala jako senzační, i když samozřejmě každý máme jiný vkus. Já knížku určitě vřele doporučuji, je to poučné a kvalitní čtení. Těším se na další díl.

Celkově knihu hodnotím:
(90%)

Obálku hodnotím:
(98%)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 HockeyGirl HockeyGirl | E-mail | Web | 22. března 2015 v 19:59 | Reagovat

Vypadá to dobře, mám celkem ráda knížky z budoucnosti :) Někdy si ji určitě zkusím přečíst, díky za typ ;) Jinak pěkný vzhled

2 #88 #88 | Web | 22. března 2015 v 20:32 | Reagovat

Zajímavý dess, pěkný ;)

3 Beatricia Beatricia | Web | 22. března 2015 v 21:28 | Reagovat

Tvá recenze je úžasná a poutavá. Mne by asi odradil hned ten zdlouhavý začátek. Mám ráda rychlý úvod do děje. Napsala jsi to moc hezky, zejména charakteristiky postav.☼☼☼

4 Camilla Barnet Camilla Barnet | E-mail | Web | 23. března 2015 v 9:10 | Reagovat

Vy tohle máte v povinné četbě? o.O Bože! Závist, i když mě Kostičas nijak neláká! :D No, po tvé recenzi se už po téhle knize v knihkupectví asi neohlédnu, ale to nevadí. Recenzi má moc hezky napsanou! :)

5 Rosetta Rosetta | Web | 23. března 2015 v 19:45 | Reagovat

Knížku neznám :( máš zajímavý nový design... ta stránka na levo, je příjemná změna :)

6 Vall Vall | Web | 23. března 2015 v 20:24 | Reagovat

Ahoj Lory,
všimla jsem si nového designu, který se mi velmi líbí :) Záhlaví je jednoduché a zajímavé.
Knížku neznám a na mě je recenze až moc dlouhá :D Jsem zvyklá na kratší, ale nevadí mi to  a přečtu si ji.
Obálka se mi moc nelíbí :)
Je fajn, žes popsala i postavy

7 Lory Lory | Web | 23. března 2015 v 22:04 | Reagovat

[1]: Určitě se po ní někde koukni, doporučuji :)

[2]:[5]: Děkuji x)

[3]: Díky, já mám taky radši rychlejší úvod. Zde ale nejde o to že by to bylo vyloženě zdlouhavé, ale ten nával informací a sled událostí... byla jsem z toho zkrátka mimo :D

[4]: My si povinnou četbu odhlasovali, letos jako první rok, vždycky před tím to bývala katastrofa - bylo to tak poutavé, že už se ani nepamatuji, co že jsem to vlastně četla xD Já jsem neřekla, že by ta kniha byla špatná, pokud přelouskáš ten začátek, je super, takže se po ní klidně kouknout můžeš, alespoň do knihovny :)

[6]: Děkuju moc, chtěla jsem trochu změnu. Já vím, když se rozepíšu, nedá se to zastavit a pak jsou články tohoto typu kilometrové :D Mě se obálka líbí a u postav je zajímavé vypsat názor, stejně jako i u "normálních" lidí :)

8 viscovim viscovim | Web | 1. dubna 2015 v 22:26 | Reagovat

Jsem na tom stejně. Kostičas jsem si jednou půjčil od kamaráda a po třech dnech mu ho vrátil s tím, že to nedávám. Pak jsem se rozhodl to zkusit znovu a tak jsem si o to řekl k recenzi od Hostu. A bavilo mě to. Jediné čeho se trochu obávám je doba, kterou budeme čekat na další díl. Nechci abych všechno zapomněl a já musel znovu číst první díl. Jinak recenze skvělá a nový design také ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015