--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Rustle

24. dubna 2015 v 17:36 | Lory |  (psycho)úvahy a zpovědi jedné náctileté
A tak utrhali mu křídla. Jak bezbranému motýlu, který byl unášen větrem. Jako pouhý list papíru, proti poryvům vyšší sféry neměl nejmenší šanci se ubránit. Brán kamsi na druhou stranu, daleko odtud, vzdálen ode všeho, co natolik miloval. Jak prostá se tato slova a spojení mohou zdát, přesto v sobě ale skrývají mnoho. Ať už umíte zacházet s fantazií nebo jste realisté. Šelest motýlích křídel dokáže v člověku vyvolat ledacos. Zamotané pocity a stavy. Strach a naděje, bolest i slast, žal i radost. Ve mně probouzí to malé světélko, snad plamínek na znamení nových začátků, zároveň ale i úzkost. Je to poťouchlé, jak se může nad něčím tak maličkým a ve světě zcela nepatrným jednomu doslova zastavit dech. A co na tom, že žádný šelest motýlích křídel slyšet není?



Co je jeden malý motýlek ztracený ve spleti pralesa? Mezi tisícem jiných, pestřejších a výraznějších druhů? Možná si to ani neuvědomujeme, ale tato miniaturní individua tvoří kolonie. Celá mocná mračna, proti kterým se jen málokdo ubrání. Stejně tak je to i s lidmi, jenomže my, narozdíl od motýlů, se nikdy na utvoření celku nedohodneme. Budeme mezi sebou kličkovat a hledat všechny možné důvody a způsoby... maličkosti a detaily, pomocí kterých se budeme moci vystavovat nad ostatní. Jsou to nepatrné hlouposti, ovšem s trochou přikrášlení se dají vyzdvihnout, dokud jeden už vůbec netuší, co pravdou je a není. Ať se pokusíme nastolit jakýkoliv i sebedokonalejší režim či systém, nikdy nebude do puntíku přesně fungovat. Vždy se najde někdo, kdo bude toužit po moci. Bude chtít ostatním rozdávat rozkazy. Poroučet. Povyšovat se. Je to smutné a paradoxní zároveň, zdá se mi. Zároveň tuto situaci shledávám dosti primitivní, ale ačkoliv by se tak mohlo někomu zdát, tak ne úplně beznadějnou. Stačilo by jen málo: poslouchat. Tehdy, když bude slyšet dopad špendlíku o podlahu a vyslyší se i ten nejméně patrný problém, věci budou správně. Jenže takový stav nikdy nenastane. Možná ale ani nemá. Možná jsme zkrátka takoví, kdo ví.


Je až neuvěřitelné jak něco tak maličkého dokáže být natolik fascinující. Všemožné vzory vyplněné desítkami odstínů všech barev, které si dokážete vůbec představit. A přesto mě nejvíce uhranuli právě ti zcela obyčejní. Čím to? Snad proto, že krása se skrývá v jednoduchosti. Jelikož i to, co se může jevit zdánlivě jednoduché, se po bližším poznání a prozkoumání může změnit ve vchod do nové dimenze. Stačí jen otevřít své smysly a nebýt tak sebestřední. Většina lidí vyhledává cestu na výslunní a snaží se vzhůru stoupat po předpřipravených schodech, které ovšem častokrát vůbec nebyly určeny jim. To vás nikdy nenapadlo zvolit si žebřík? Raději se budu drásat nahoru po kamenné skále či strmé římse, kde jsem byla zrozena, než se plést do věcí, kterým nerozumím. Ale konec konců, proč vůbec někam šplhat, když to, co hledám, se možná nachází právě tady dole, na mém konci světa? Snahou dosáhnout vyšších cílů si neuvědomujeme, že to nejdůležitější, co musíme udělat, je stát se sami sebou.

Motýl, ten tohle neřeší. Nemusí. Jen tak si létá, nehledě na to, jestli je žlutý nebo červený, modrý s elipsovitými nebo hranatými tvary. Je rád, že může létat. Vděčný za svá křídla. Za tu svobodu, kterou mu poskytují. A kdo by nebyl? Teď počkat, zastavte se na chvilku. Tiše. Cítíte to? Slyšíte? Je tady. Ano, přesně tam. Šelest.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 24. dubna 2015 v 18:58 | Reagovat

To je brilantní čtení, krásná filozofie a poutavá abstraktní úvaha. Lehce si umíš hrát se slovy a náladami, jemnými barvami umíš vykreslit šum motýlích křídel. To se ti moc povedlo.☼☼☼

2 Camilla Barnet Camilla Barnet | E-mail | Web | 24. dubna 2015 v 20:11 | Reagovat

Já jen... bože, prostě, no... Nevím, co k tomu napsat.
"Raději se budu drásat nahoru po kamenné skále či strmé římse..."
Prosím, začni s citáty. :)

3 Jewellery Jewellery | Web | 24. dubna 2015 v 20:58 | Reagovat

Nezlobse, ale víc než čtení, mě zaujaly ty obrázky a animace :) tím nechci říct že by tvé psaní bylo špatný!!! jinak souhlasím s Beatricii.

4 B. B. | Web | 24. dubna 2015 v 23:33 | Reagovat

Krásný článek. Depresivní, ale bohužel pravdivý..

5 Anette Anette | Web | 25. dubna 2015 v 13:41 | Reagovat

je to tak krásně napsané ❤ umíš si skvěle hrát se slovy a popsat každou situaci :)
[1]: souhlasím :)

6 Faint Faint | Web | 25. dubna 2015 v 21:14 | Reagovat

DOkonalé! Písať ako ty tak si pískam, vážne! Tie metafory s motýľmi. Trochu mi to pripomína mojich milovaných Muse :3

7 barlie barlie | Web | 26. dubna 2015 v 12:44 | Reagovat

To je pěkná úvaha, nenapadlo by mě se nad tím takhle zamyslet :) Pravda pravdoucí a myslím, že tak to mají všechny zvířata, že pracují ve skupině a nesnaží se povyšovat pod.
Ale mám trochu z motýlů hrůzu z těch animací mi běhal mráz po zádech :D

8 amy dixon amy dixon | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 14:34 | Reagovat

Zajímavá úvaha, krásně napsaná a zároveň pravdivá. Obdivuji, jak dokážeš všechno vypsat tak, jak to odpovídá skutečnosti. Bohužel to tak je. Snad raději být tím motýlem, jak si poletuje na obloze...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015