--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Everything's about to change

30. června 2015 v 14:50 | Lory |  (psycho)úvahy a zpovědi jedné náctileté
Potichu se vkrádá, našlapuje po špičkách. Svírá mne ve svůj železný stisk, který stále sílí. Ta bolest, ukrutná bolest, přesto všechno mne nutí se jí poddat. Něco mě k tomu vždycky nutilo. Všechno se změní. Doufala jsem v nemožné, jež postupně bledne. Stává se z něj jen pouhopouhý průsvitný závoj vlající bezvládně v závanech větru, co mi mizí před očima. Ztrácí se. Chlad zahaluje mysl, třesu se. Svět se chvěje. Jak jen je ubohé smýšlet černobíle, avšak nic jiného mi ani nezbývá. Nechci. Neustále jsem se uklidňovala báchorkami, kterým jsem sama nikdy nevěřila. Fantasmagorické pohádky, jenže já nejsem princezna. O tom, jak mám ještě spoustu času. Jak to ještě nakonec půjde. Protože proč by ksakru nešlo, že? Po celou tu dobu jsem měla na obličeji růžové brýle, žila mimo realitu. Ve snu, z něhož náhle nemohu uniknout. Nyní jsem otevřela oči, stojím na rozcestí a uvažuji, kam dál. Mračna se sbíhají, obloha potemněla. Kterou cestou se ale dát, toť je otázka, na níž hledám odpověď už tak dlouho. I když mám pocit, že jsem ji našla, něco se mne snaží přesvědčit o opaku. Pochybuji, doufám a čekám. Jenže mi postupem času dochází, že se nikdy nedočkám.



Věděla jsem to od začátku, na tento okamžik se připravovala. Jenže teď, když nastaly prázdniny, si najednou připadám v úzkých. Cítím se tak bezmocná, jako oběť i jako žhář. Říkám si, jak neskutečně ubohá vlastně jsem. Od začátku jsem tím naivním článkem jenom já. Marně jsem doufala, že by tomu mohlo snad být někdy jinak. Pamatuji se na ty záchvěvy nemyslitelného štěstí, na dny, kdy jsem měla pocit, že je svět opravdu bez výjimky nádherný. Jenže když na celou záležitost shlédnu nyní ze své pozice jako nezávislý pozorovatel, vidím, že to byla jen prázdná iluze. Kolik jen bylo možností? Kolik příležitostí, co je nikdo nevyužil? Mohl tolikrát, je to prosté. Udělat cokoliv, říct cokoliv. Neudělal. Jsem unavená z toho být vždycky tím, kdo musí házet nová polena do vyhasínajícího ohně. Sladké řečičky a snášení všech těch keců, ze kterých by někdo jiný už dávno vyskočil z okna. Nic než mazání medu okolo huby. Už mám dost opakovaného zatěžování mé osobnosti cizími problémy, když na mé trable se dostane akorát tak odpovědi typu "To je možný, že máš problém." a následná ignorace nebo přesvědčování, že já nejsem tím, kdo zde něco zavinil, komu je ze všeho špatně. Už mi leze na nervy přihlížet dělání ze sebe toho největšího chudáčka. Říkám dost a myslím to s okamžitou platností. Už se nenechám zblbnout, nenechám ze zviklat někým takovým. Nemám na to sílu. Postupně začínám ztrácet pointu všeho toho snažení. Myslela jsem, že když budu upřímná, věci půjdou snáz. Ale uplynuly asi dva měsíce od ono okamžiku a nic se nezměnilo. Teď se ale změní. Všechno bude jinak. A ty lituj, oč přicházíš. Však se ještě probereš až budeš opět potřebovat pomoct. Já už nepřijdu.

Čekala jsem tak dlouho, jak jen to šlo. Celé měsíce snahy a pitvoření se s maličkostmi, které si přehlížel. Všechno, co jsem se domnívala, že chápeš, si nakonec pochopil jinak. Nevěnovals pozornost. Znám to, to blahočení za někým, jež o tebe nestojí. Je to ale paradoxní přes to všechno, co víš. Co vím. Everything's about to change, do you remember? Myslím, že ano. Jestli ne, tak už máš hold smůlu, nehodlám znovu něco zdlouhavě vysvětlovat. Moje cesta zde končí, ale nebudu se obracet. Jen zahýbám jiným směrem. Každý hledáme své astronauty a každý očividně jinde. A tak se měj, jelikož já už jsem zde pátrala příliš dlouho. Jdu hledat své štěstí jinam.


You're like a ghost within me
Who's draining my life
It's like my soul is see through
Right through my empty eyes


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 30. června 2015 v 20:19 | Reagovat

Smutné, je v tom napísaný kus pravdy a je napísaný tak ako je.

2 emmyturner emmyturner | Web | 1. července 2015 v 15:34 | Reagovat

Je to smutné, ale je to krásně napsané. Je tam pravda! :) seš skvělá!
Aff's?

3 cincina cincina | Web | 1. července 2015 v 21:01 | Reagovat

Už od začátku jsem si myslela, že půjde o jednu konkrétní osobu:) A taky, že jde.
Kašli na něj (?), myslím, že je nějaký on. Zvysoka se na něj vyser, protože podle toho, co píšeš, si nezaslouží vůbec tvou pozornost.
Ale ty pocity, které si popisovala... to je jakoby se to týkalo mě, ale v rámci jiných osob. Třeba mazání medu kolem huby. Řešení cizích problémů...
Doufám, že se ti změna povede:) Léto je určitě čas na změny!:) Držím palce!

4 Artis Artis | Web | 2. července 2015 v 18:42 | Reagovat

Jako nestranný pozorovatel jsme pochopila (snad), že jde o muže.
Podle toho co zmiňuješ, pořádně o tebe dnem nezakopne, jen tě vyhledává, když potřebuje pomoc. Ten si nezaslouží tvé činy a drobnosti lásky. Uteč, jak nejrychleji můžeš.

5 steel32 & darthnellr steel32 & darthnellr | Web | 2. července 2015 v 22:34 | Reagovat

je to krásně napsaný, ale souhlasím, měla by ses na něj vykašlat, i když ono se mi to řiká, žejo :/
můžeš zkusit obrátit karty, aby on byl na tvojí pozici a ty na jeho :D

6 silluety silluety | Web | 5. července 2015 v 20:47 | Reagovat

Tak tohle, kdybych četla před několika měsíci, týdny.. ani nevim, tak bych se v tomhle článku cítila jao ryba ve vodě.. teď tě jen chápu.
Ale strašně pěkně si to napsala a strašně dobře to myslíš! drž se svýho slova :) a hlavně.. úsměv :) úsměv :) nezapomeň :)

7 Lory Lory | Web | 5. července 2015 v 22:31 | Reagovat

[1]: Je v tom napsaný kus života... alespoň sama sobě se snažím konečně nelhat.

[2]: Podívám se a dám vědět. Momentálně nemám ale náladu, tak se nezlob, když se ozvu jaksi později... ale to je u mne obvyklé.

[3]: Možná, že tak trochu přeháním a věci se mají ve skutečnosti jinak, ale mě se to takhle prostě jeví. Inu, asi není moc těžké to z tohoto poznat, i když jsem se snažila, aby nebylo na první pohled poznat, o co se jedná. Máš pravdu, léto je čas na změny a já bych taky doufala, že tentokrát se to podaří...

[4]: Jak už jsem psala v komentáři nad, možná trošku přeháním, ale takhle to prostě vidím. Utíkat se snažím, teď je doufám, že zase nezakopnu nebo se případně ještě hůř neotočím.

[5]: O obrácení karet jsem se taky snažila, ale očividně marně.

[6]: Díky, budu se snažit.

Btw tak nějak všem díky za podporu, je to můj soukromej problém a tak je milý vidět, že se alespoň někdo pokouší chápat x)

8 Kikča Kikča | E-mail | Web | 7. července 2015 v 21:09 | Reagovat

Dokonale chápu tvé pocity, pokud je to opravdu muž, vykašli se na něj, nestojí ti za to, rozhodně se najdou lepší, jednoho dne potkáš toho pravého prince :) Bud prostě svá. Užívej si života, dokud to jde,  však ono to příjde, uvidíš :) Jak už bylo řečeno, nezapomínej na ten úsměv :3 :) Všichni jsme s tebou! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015