--- WELCOME TO THE RESISTANCE ---

Pláčeš na špatném hrobě

25. června 2015 v 16:39 | Lory |  S polibkem múzy
Než se na mne strhne vlna nepatřičných poznámek kvůli neúctě, chtěla bych jen zlehka podotknout, že celý tento článek je myšlen ve vší počestnosti. Nic z toho, co jsem chtěla vyjádřit, nebylo myšleno nijak hrubě či negativně vůči dané osobě. Nejspíše se k vám všem už roznesla neradostná novinka o nedávno zesnulé blogerce Kateřině. Osobně si nemyslím, že je správné, aby se o ní teď všude psalo na tak vysoké frekvenci, zesnulí si zaslouží vytoužený klid, ale když jsem narazila na to obrovské kvanto lidí, jež se k její smrti vyjadřují, nezmohla jsem se jen na to tupé zírání a musela jsem se taktéž projevit. Někteří diskutují o tom, jak jí litují. Druzí by si přáli jí pomoci a další zase lamentují, že jim znemožnila včasný odjezd metra. Měl by jí být dopřán už konečně odpočinek, ale tohle jsem zkrátka musela udělat. Ne, nehodlám zde rozebírat to, jak těžký měla tahle dívka život, což skutečně tak i bylo a nyní to už všichni ví. Nebudu ani říkat, že je mi její smrti líto, ačkoliv určitě je takové dušičky a zajisté osobnosti s dobrými názory škoda. Bylo to její rozhodnutí. Jenže takových je bohužel v dnešním světě a době spousta. Až nemyslitelně velké množství nadějných lidí zakončuje svůj boj s životem předčasně - každým dnem, možná, že někdo zrovna i teď. Mně ale vrtá hlavou ještě něco docela jiného. Nepláčete totiž tak trochu na špatném hrobě?



Bedlivě jsem četla celý její dopis, jež nám zde zanechala na rozloučenou. Pročítala jsem i komentáře, ať už náhodných kolemjdoucích nebo pravidelných návštěvníků blogu, stejně jako i rozsáhlejší vyjádření některých z nich. Mnozí z nich psali, jak je jim líto, co všechno si musela přetrpět nebo věci na téma toho, jak jim bude chybět. A to je ten háček. Co je tohle za úctu? Psát člověku, kterého nikdy neviděli, vůbec ho neznali, je taktéž i možné, že díky této zprávě se setkávají s jeho blogem a tvorbou poprvé, jak strašně moc jim bude chybět. Jak nad ní budou truchlet. Netvrdím, že si nezaslouží svou minutku ticha se zapálenou svíčkou až po vyčpění posledního závanu kouře ze sfouknutého knotu. To vůbec ne, je to jedna z posledních maličkostí, na které má při nejmenším nárok, smím-li to takto říci. Jenže truchlit nad hrobem člověka, jehož podobiznu znám jen z upravených fotografií a obrazů vytvořených mnou samotnou po přečtení pár řádků, jež se utvořily pod rukou oné neznámé, je stejně barbarské jako plakat, když dítě na druhé strašně ulice spadne a odře si koleno. Kdyby se nestalo toto neštěstí, o zmiňované blogerce se nikde nemluvilo, nikoho z těchto lidí by nezajímala. Nenabídli by ji svou pomoc? Nikoliv tehdy, nýbrž až teď, když je všemu pozdě.

Neznala jsem ji, přestože jsem četla její příběh, moc dobře si uvědomuji a vím, že je to jen střep z toho všeho, čím byla a co měla za sebou. Jen smítko prachu, jež za sebou zanechala. Tímto jí vzkazuji, aby tam, kam se odešla, se jí dostalo více pochopení a lepších podmínek pro pokračování, nový začátek. Toť je vše, co jsem chtěla říci. Doufám, že jsem nikoho nerozhněvala nebo nepobouřila, jen jsem chtěla vypustit do světa, co si o celé záležitosti myslím já, nezávislý pozorovatel. Nechť je k ní Bůh milosrdný a odpočívá v pokoji.

✝ ✞ ✝

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Frances Jane Frances Jane | Web | 25. června 2015 v 19:26 | Reagovat

Já jsem naopak hrozně ráda žes mi napsala svůj názor :) proč si myslíš že pořád na web píšu dokola články s otázkama... protože mě zajímá názor mých SWéček a i ostatních návštěvníků mého webu :) to je v pohodě!!! Cháputo!!! Dej si to na web až budeš mít menu v pořádku :)

2 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 25. června 2015 v 23:04 | Reagovat

Jak už jsem psala někde jinde, Češi si našli nový národní sport - RIPkování. Nevadí, že dotyčnou osobu neznáš, hlavně ji musíš náležitě ořvat, jinak jsi za bezcitná. A chraň tě všechna božstva světa, když sáhneš po černém humoru!
Jako pardon, ale kdybych měla brečet kvůli každému mrtvému člověku na světě, nedělám nic jiného. (Stejně mi přijde vtipný, jak někteří lidé přejí upřímnou soustrast její rodině - šmarjá, četli pozorně ten článek? Těm "rodičům" přeju akorát tak, aby byli potrestáni. Zajímalo by mě, jestli se s tím něco dělá, když už to krom blog.cz rozmazává všade možně i bulvár.)

3 Lory Lory | Web | 26. června 2015 v 10:49 | Reagovat

[1]: Tak to je dobře :)

[2]: Těmihle pár větami si naprosto přesně vystihla to, co jsem chtěla říct. Je to skutečně jako nový "sport" a to je na tom tak ubohé. Lidi by se měli náležitě vzpamatovat.

4 Christina Christina | Web | 26. června 2015 v 11:11 | Reagovat

Musím s tebou ve všem souhlasit. Vždy se začne o všem mluvit, až když se něco stane, ale to je hodně pozdě.
Ty rodiče by zasluhovali pořádný trest. To je asi tak jediné.

5 Beatricia Beatricia | Web | 26. června 2015 v 11:49 | Reagovat

Moc hezky a decentně jsi vylíčila tu smutnou příhodu. Já za sebe jí přeji konečně klid. ♣♣♣

6 Kelíns Kelíns | E-mail | Web | 27. června 2015 v 10:20 | Reagovat

Myslím, že Kateřině už je to stejně jedno. Věřím, že už její líp :)

7 Lory Lory | Web | 28. června 2015 v 22:30 | Reagovat

[4]: S tím musím souhlasit.

[6]: V tom máš pravdu, ona už stejně nic z toho neuslyší ani nebude číst. Já jsem se ale snažila vyjádřit obecně k této situaci, jelikož ona byla - bohužel - jen jedna z mnoha. Taktéž doufám, že už jí je lépe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Dream big, work hard and don't be an asshole. - Mike Shinoda

Lory 2013 - 2015